Okresní soud v Nymburce 7 C 72/2026-48 – Náklady řízení

Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne , datum, nárok na zaplacení částky ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Nároku se domáhala z titulu nevráceného úvěru ze smlouvy ze dne , datum, (žalobkyně pod dřívějším názvem firmy , právnická osoba, .) sjednaného prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách www., Anonymizováno, .cz, na jejímž základě měla možnost postupného čerpání částky až , částka, . Žalovaná načerpala částku , částka, , zavázala se tuto vrátit spolu s úroky a dále poplatky za volitelné služby tzv. „klidné spaní,“ „presto,“ a informační SMS. Dosud uhradila toliko , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, proto žalobkyně smlouvu vypověděla k , datum, . Dluh představuje částku , částka, na jistině, poplatek za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvní úrok , částka, , poplatky za „klidné spaní“ , částka, , „presto“ , částka, a informační SMS servis , částka, .2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Předvolání k jednání bylo doručeno žalované dne , datum, náhradním způsobem, shodně jako žaloba, ke které se nevyjádřila.3. Soud učinil následující skutková zjištění. Z doložené smlouvy o tzv. , Anonymizováno, a výpisu účtu žalované vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované ve dnech 12.6. a , datum, na základě smlouvy sjednané elektronicky o tzv. , Anonymizováno, půjčce s kreditním rámcem , částka, částku , částka, a , částka, na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se současně zavázala tuto částku splatit do , datum, s dalšími poplatky a úrokem. Dopisem z , datum, byla vyrozuměna o výpovědi smlouvy z důvodu prodlení se splácením s okamžitou splatností.4. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doložila listinu označenou „identifikované příjmy,“ z níž vyplývá, že žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost na základě zákonných požadavků a ověřit čistý měsíční spotřebitele dle nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Takto měl být doložen prostřednictvím bankovního výpisu čistý měsíční příjem žadatele , částka, , případné další příjmy byly doloženy jiným způsobem. Ani jedno z těchto ověření nebylo k jednání doloženo.5. Z další předložené listiny – výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., byly zjištěny tyto údaje o žalované, v domácnosti se společně 3 hospodařícími osobami, které mají příjem, výše pravidelných výdajů činí 2000 korun, výše ověřeného příjmu 11 333, rezerva pro výdaje 500 korun a disponibilní příjem 6 200 korun a vypočítané minimální výdaje , částka, . Další důkazy k úvěruschopnosti doloženy nebyly, žalobkyně se jednání neúčastnila, proto nebyla ani dále vyzývána dle ust. § 118a odst. 3 k jejich doplnění.6. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaná žalobkyni cokoliv nad tvrzenou částku , částka, uhradila.7. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.).8. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroku a poplatků ze smlouvy o úvěru sjednané se žalovanou. Soud se dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak z ustálených záběrů judikatorní praxe Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.14. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Účelem tohoto ustanovení je krom ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, a to soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.15. V projednávané věci dle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí, tedy s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalovaného. Z informací převzatých od samotného žalovaného a ověřených úvěrující vyplývá toliko, že bylo vycházeno z informací, že žalovaný jiné závazky nemá, aniž by konkrétní výstupy z jednotlivých databází doložila, ověřen byl z výpisu účtu toliko příjem v březnu 2023 v částce , částka, označený jako mzda, aniž by bylo doloženo další období či ověřovány výdaje žalovaného na bydlení. Z doloženého výpisu pak nadto zcela jasně vyplývá, že oproti těmto příjmům výdaje v tomto měsíci činily přes 27 tis. Kč a lze tak mát pochybnost o možnostech žalovaného převzatému závazku dostát. Nadto byl úvěr poskytnut bankovním subjektem, u kterého měl žalovaný vedený běžný účet, kde snadno lze učinit doplňující zjištění a situaci žalovaného prověřit. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.16. Žalobkyně k výzvě soudu k této otázce doložila souhrn údajů o žalované, jejichž zdroj a ověření nikterak nedoložila. Pouze uvedla, že se touto otázkou zabývala. Jakým způsobem však toto učinila, mimo údaje sdělené samotnou úvěrovanou, neuvedla. Jednání ve věci se neúčastnila. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a souvisejícím zjevný narušením veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.17. Způsob vypořádání takto neplatné smlouvy vyplývá ze samotného ustanovení § 87 odstavec 1 a 2 spotřebitelského zákona, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz., které představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Tato úprava je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelům úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odstavec 1 spotřebitelského zákona. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Pokud splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran či rozhodnutí soudu ještě nenastala, nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.18. Soud proto s ohledem na výše uvedené vypořádal převzaté plnění žalovanou. Tato částku , částka, obdržela na účet uvedený ve smlouvě, dosud uhradila , částka, , jiné úhrady netvrdila, ani neprokázala, bylo jí uloženo proto vrátit částku , částka, bez dalších úroků, úroků z prodlení a poplatků dle výše citovaného rozhodnutí, které byly zamítnuty – viz výrok II. Lhůtu k plnění stanovil zákonnou třídenní.19. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu vzhledem k celkově uplatněné částce je u obou totožný, proto soud rozhodl tak, že žádná ze stran nemá právo na jejich náhradu.