18 C 151/2021-23 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku ve výši [částka] Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný řádně zápůjčku nesplácel a vznikl mu proto na jistině, poplatcích a úrocích dluh ve výši žalované částky. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k podpisu smlouvy o půjčce dne [datum], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši [částka]. Půjčka byla sjednána s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy (ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum], č. smlouvy [číslo]). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze [částka]. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni a to smlouvou o postoupení pohledávky včetně příslušenství a zajištění (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek). Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na celkovou dlužnou částku ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka], dlužných úhrad za služby ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. 5. Žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jinak, než na základě jím dodaných podkladů. 6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 8. Dle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 9. Dle ustanovení § 2393 odst. 2 o. z., nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. 10. Dle ustanovení § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 11. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 12. S ohledem na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 pak soud pro posouzení platnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce a její případný rozpor s dobrými mravy analogicky použil podmínky uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26 a rozhodl proto, jak výše uvedeno z níže uvedených důvodů. 13. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla řádně a platně uzavřena předmětná smlouva o zápůjčce z důvodu porušení povinnosti, prověřit úvěruschopnost dlužníka, jak je specifikováno v ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ. 14. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku, přestože neměla nijak prokázánu úvěruschopnost žalovaného. Je tedy zřejmé, že schopnost žalovaného dluh splácet nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by právní předchůdkyně žalobkyně musela dospět k závěru, že nemají dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 15. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, již obdržela od žalovaného [částka], zbývá uhradit žalobkyni [částka] (nedoplatek z částky [částka]). 16. Soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce mezi stranami nebyla uzavřena platně z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel zápůjčky náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet zápůjčku ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalovaného nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce, která podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 ZosÚ). Za této situace s přihlédnutím k provedeným platbám je zřejmé, že tyto plně kryjí poskytnutou částku a žalovaný se tedy o žalovanou částku na žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, bezdůvodně neobohatil. 17. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně ve věci nebyla dostatečně úspěšná a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.