24 C 254/2021-28 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne 5. 8. 2021, bylo zaplacení částky 15 016 Kč (sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, úroků ve výši 1 960 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, smluvních pokut v celkové výši 2 196 Kč a účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 530 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 377,73 Kč od 29. 10. 2020 do 3. 8. 2021 a zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 15 016 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení, z Úvěrové smlouvy ID klienta [číslo] uzavřené dne 11. 5. 2020 mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. 2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 6. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 9. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud vzal za prokázané, dospěl k závěru a po právní stránce věc posoudil tak, že žalobce jako úvěrující na straně jedné a žalovaný jako úvěrovaný na straně druhé uzavřeli dne 11. 5. 2020 s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek žalobce [webová adresa], mobilního telefonu žalovaného [číslo] e-mailové adresy žalovaného [celé jméno žalovaného] [email]) smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které dne 11. 5. 2020 převedl na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 417 Kč splatných vždy k 11. dni v měsíci počínaje dnem 11. 6. 2020 a konče dnem 11. 5. 2022, zaplatit úroky 49,2 % ročně v celkové výši 3 430 Kč (zahrnuté vždy ve výši 490 Kč měsíčně ve 2. až 8. splátce), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč (zahrnutý v 1. splátce), a dále se žalovaný zavázal zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady spojených s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč za zpoždění se zaplacením splátky a jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků. Pokud nebude žalovaný dodržovat podmínky splácení úvěru, mohl jej žalobce požádat, aby mu úvěr jednorázově vrátil. K tomuto zesplatnění úvěru mohlo dojít mj. v případě, že žalovaný dlužil 2 a více splátek nebo nezaplatil splátku déle než 3 měsíce. Nezaplacený úrok, na který vznikl žalobci nárok do doby zesplatnění, v takovém případě přirůstal k nesplacené jistině (z úvěrové smlouvy ID klienta [číslo] ze dne 11. 5. 2020, z občanského průkazu žalovaného, a z opisu výpisu proplacení smlouvy). Protože žalovaný nezaplatil žalobci do 11. 9. 2020 ničeho, žalobce jej vyzval dne 28. 9. 2020 ke splacení celého úvěru, tedy k zaplacení dlužné částky 13 720 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy. Žalovaný byl podle záznamů žalobce povinen zaplatit žalobci ke dni 3. 8. 2021 neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, úroky v celkové výši 1 960 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 2 196 Kč (2 x 500 Kč ve dnech 16. 7. 2020 a 24. 9. 2020 a 1 196 Kč představujících 10 % z nezaplacené jistiny a úroků ve výši 11 960 Kč), účelně vynaložené náklady spojených s upomínáním ve výši 530 Kč (5 upomínek po 100 Kč a poštovné 30 Kč), a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 377,73 Kč od 29. 3. 2021 do 3. 8. 2021, celkem tedy částku 15 393,73 Kč (z výzvy ke splacení ze dne 28. 9. 2020, a z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě ze dne 11. 5. 2020 za dobu od 11. 6. 2020 do 3. 8. 2021). Předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2021, odeslanou dne 1. 3. 2021, žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 30 dnů ode dne jejího sepsání (z předžalobní výzvy k plnění a z poštovního podacího archu). 12. Vzhledem k tomu, že úvěrující před uzavřením smlouvy o úvěru prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, když disponibilní zůstatek na bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] činil 137,92 Kč, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o úvěru ze dne 11. 5. 2020 je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť úvěrující poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání úvěrujícího odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o úvěru ze dne 11. 5. 2020 za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zji