14 C 145/2022-10 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 % a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi postupitelem společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a žalobkyní. Právní předchůdce žalobkyně, jako věřitel uzavřel s žalovaným, jako dlužníkem, dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytnul úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit do [datum]. Žalovaný však sjednanou částku nevrátil řádně a včas. Dluží tak žalobkyni celkem částku 8 000 Kč. Žalobkyně dále nárokuje příslušenství pohledávky spočívající v zákonném úroku z prodlení. Žalobkyně v žalobě nijak netvrdila ani neprokazovala, že by před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobkyně jakkoli zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum] se žalovaný nedostavil bez omluvy, žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasila, aby jednání proběhlo v její nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Z provedených důkazů má soud prokázáno, že smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] se předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] zavázala půjčit žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr do [datum]. Účastníky nebylo sjednáno úrokové navýšení. Celková splatná částka činila 8 000 Kč (ze smlouvy o úvěru [číslo]). Žalovaný vedenou částku ve lhůtě žalobkyni nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti jistiny. Žalovaný do dnešního dne, ani přes výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum], žalobkyni dlužnou částku neuhradil (z výzvy ze dne [datum]). 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout a poskytl žalovanému, který ve vztahu vystupoval jako spotřebitel, částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, avšak v termínu splatnosti, který byl dohodnut na [datum] nezaplatil ničeho, ani přes písemné výzvy. Od [datum] je tak v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. Ke dni vyhlášení rozsudku dluží žalovaný na jistině částku 8 000 Kč. V řízení žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobkyně jakkoli zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že smlouva o úvěru mezi účastníky nebyla uzavřena platně. Žalovaný, a to na rozdíl od předchůdce žalobkyně, nejednal při uzavření úvěrové smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání (§ 3 písm. a) a b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ), ve znění zákona č. 43/2013 Sb.). Splněny jsou také předpoklady vyplývající z § 1 a § 2 ZosÚ. Samy smluvní strany na aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru ve smlouvě odkazují. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 9 odst. 1 ZosÚ. 8. Podle § 9 odst. 1 ZosÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Princip odpovědného úvěrování, resp. ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. účinným od 25. 2. 2013 zavedením sankce pro případ, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno nedostojí-li vysoce kvalifikované činnosti profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 10. Předchůdce žalobkyně nedostál odborné péče jako poskytovatel úvěru náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, pročež nemohl učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti. Soudu tak nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, která podle § 580 odst. 1 o. z. odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 ZosÚ). 11. Podle § 588 o. z., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (viz. závěry občanskoprávní teorie – [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu čl. 9 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 9 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Skutková podstata zakotvená v § 2991 odst. 2 o. z. – plnění bez právního důvodu – zahrnuje také případy, kdy bylo plněno na závazek, byť neplatný. Takový závazek ovlivňuje předpoklady a podobu nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.). Podle § [číslo] plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Protože žalovaný žalobkyni na poskytnutou částku 8 000 Kč neuhradil ničeho, lze žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, co žalovanému poskytla. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru nemůže být shledán důvodným žalobní nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, proto soud v této části žalobu zamítl. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej 33 Cdo 3675/2021). 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná a neúspěch měla jen v části příslušenství pohledávky. Soud proto uložil žalova