14 C 150/2022-25 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady částky 20 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 054,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem v částce 2 890,33 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 20 0000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % p.a. a úrokem ve výši 22,62 % p.a. z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný řádně úvěr nesplácela a vznikl mu proto na jistině a úrocích dluh ve výši žalované částky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne [datum], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně částku 20 000 Kč s úrokem ve výši 10 744 Kč, administrativním poplatkem ve výši 9 000 Kč, to vše v 18 – ti pravidelných měsíčních splátkách po 2 208 Kč, počínaje od [datum] Poslední splátka byla splatná dne [datum] Celkem se tak zavázal vrátit částku 39 744 Kč. Zápůjčka byla sjednána s úrokovou sazbou dle podmínek smlouvy (ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, č. smlouvy [číslo]). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Po zesplatnění dluhu ode dne [datum] se neuhrazená jistina úročí úrokem ve výši 22,62 % p.a. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek včetně příslušenství a zajištění (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek ze dne [datum]), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Ke dni podání žaloby žalobkyně dluh vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč spolu s příslušenstvím. 5. Žalobkyně tvrdila, ale nedoložila (vyjma zákaznické karty), že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala odpovědně posuzováním schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. 6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně se zavázala poskytnout a poskytla žalovanému, který ve vztahu vystupoval jako spotřebitel, částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 39 744 Kč v 18-ti pravidelných měsíčních splátkách po 2 208 Kč. Nezaplatil však ničeho a je tak v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Ke dni vyhlášení rozsudku dluží žalovaný na jistině částku 20 000 Kč. V řízení žalobkyně neprokázala, že by s náležitou pečlivostí prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. <i>1. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>2. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>3. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>4. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně domáhá žalovaných nároků, je neplatná, když žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z těchto důvodů soud v souladu s ustanovením § 86/1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil smlouvu ze dne [datum] jako neplatnou (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018). 7. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je její povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 20 000 Kč, ze které do dnešního dne nevrátil ničeho, a proto soud žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč. Žalovaný v řízení zůstal nečinný, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jeho příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu). 8. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). 9. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 20 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč na jistině, částky 1 054,17 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, částky 2 890,33 Kč na kapitalizovaném úroku a dále se domáhala úhrady úroků z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení (tj. ke dni vyhlášení rozsudku 2 040 Kč) a úhrady úroků ve výši 22,62 % p.a. z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení (tj. ke dni vyhlášení rozsudku 3 930 Kč). Celkem tedy žalobkyně požadovala částku 29 915 Kč a byla jí přiznána částka 20 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v projednávané věci co do 67 % z žalované částky, žalovaný byl úspěšný co do 33 %. Poměr úspěch neúspěch tak představuje 34 %. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žal