14 C 303/2021-12 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvním poplatkem z prodlení 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] poskytla žalovanému, na základě jeho žádosti ze dne [datum], spotřebitelský úvěr ve výši [částka], splatný původně dne [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši [částka]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, když provedla lustraci v centrální evidenci exekucí, lustraci v insolvenčním rejstříku a ověřením úvěrovaného z registrů úvěrů REPI. V registru exekucí a insolvenčním rejstříku neměl žalovaný žádný záznam. Z registru REPI pak žalobkyně vzala v potaz především informaci o výši pravidelných měsíčních splátek žalovaného, se kterými žalobkyně dále počítala na výdajové stránce dlužníka, přičemž jako pravidelná měsíční splátka byla u žalovaného zjištěna částka [částka]. Žalobkyně také vzala v úvahu fakt, že žalovaný s žalobkyní uzavřel v minulosti jiné úvěrové smlouvy, které řádně splatil. Dále si žalobkyně od žalovaného vyžádala potvrzení o jeho příjmech předložením výplatní pásky vydané zaměstnavatelem a výpisem z bankovního účtu. Žalovaný poskytnul žalobkyni tyto doklady k doložení svých příjmů. Z těchto podkladů žalobkyně vypočetla průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši minimálně [částka]. Měsíční výdaje žalovaného činily [částka] na bydlení a energie a částka [částka] na osobní výdaje. Totožnost dlužníka byla ověřena z občanského průkazu a pomocí ověřovací platby [částka], kterou žalovaný žalobkyni zaslal ze svého bankovního účtu a z kopie jeho občanského průkazu. Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku neuhradil. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7. 4. žalobkyně zaslala doporučeně žalovanému dvě upomínky k úhradě. Odesláním těchto upomínek jí vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání ve výši [částka] a [částka]. Žalobkyně byla nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, a za tuto službu naúčtovala žalovanému dle čl. 7 4. smlouvy náhradu nákladů na toto pověření ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, žalobkyně naúčtovala žalovanému smluvní pokutu v souladu s článkem 7. 2. smlouvy ve výši [částka] (2 x [částka]). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Z nich vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta na účet dne [datum] částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku nejpozději do [datum], a to spolu s poplatkem ve výši [částka]. Dle předmětné smlouvy může úvěrující pro případ prodlení úvěrovaného s plnění dluhu vyplývajícího z této smlouvy požadovat náhradu všech nákladů, které vznikly úvěrujícímu v důsledku prodlení úvěrovaného, úroky z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu. Strany si dále sjednaly, že úvěrujícímu v případě prodlení úvěrovaného s vrácením úvěru náleží poplatek ve výši [částka] za první upomínku k úhradě dlužné částky po sedmi dnech prodlení s úhradou úvěru, poplatek ve výši [částka] za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po dvaceti dnech prodlení s úhradou úvěru a poplatek ve výši [částka] za náklady spojené s pověřením a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. Žalovaný žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku neuhradil a k dnešnímu dni dluží částku v celkové výši [částka]. Tato částka se skládá z čerpané jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů s uplatněním pohledávky ve výši [částka], kdy tato částka představuje náklady za zaslané upomínky ve výši [částka] a poplatek za inkasní vymáhání ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. 5. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně zkoumala řádně před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Předložila výpisy z účtu žalovaného, ze kterých soud zjistil, že příjem žalovaného za měsíc duben 2021 činil [částka] a za měsíc květen 2021 činil [částka]. Jeho pravidelné měsíční výdaje činily částku [částka] s tím, že částka [částka] byla na bydlení a energie a částka [částka] na osobní výdaje. V registru exekucí a insolvenčním rejstříku neměl žalovaný žádný záznam a v minulosti řádné splatil úvěrové smlouvy, které s žalobkyní uzavřel. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., celkovými náklady spotřebitelského úvěru se rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle ustanovení § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 14. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje z