24 C 227/2021-57 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, došlou soudu dne 14. 6. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 113 387,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 99 349 Kč od 9. 6. 2021 do zaplacení, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 2. 2020, uzavřené mezi žalobcem jako zapůjčitelem na straně jedné a žalovaným jako vydlužitelem na straně druhé, na základě které žalobce vyplatil žalovanému dne 24. 2. 2020 peněžní částku ve výši 75 000 Kč (jistinu zápůjčky) a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku (dále též„ celkový dluh“) ve výši 219 571 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, představující obchodní úrok ve výši 114 571 Kč a administrativní poplatek ve výši 75 000 Kč, to vše v 59 měsíčních splátkách po 3 660 Kč a v 60. závěrečné splátce ve výši 3 631 Kč, když splatnost první splátky byla dohodnuta dne 10. 4. 2020. 2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 13. 8. 2021, ve znění jeho doplnění ze dne 8. 9. 2021 a ve znění dalších podání ze dne 26. 11. 2021 (dupliky) a 7. 3. 2022 (písemného závěrečného návrhu) navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 2. 2020 jak z důvodu nesprávného a nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, tak i z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, kterýžto rozpor dovozoval jak z výše sjednaných úroků, tak i ze smluvních pokut, zejména pak poukazoval na to, že žalobce při poskytnutí částky 75 000 Kč požadoval po žalovaném při řádném plnění vrátit cca trojnásobek jistiny, odpovídající částce cca 220 000 Kč. 3. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného ze dne 12. 10. 2021 na podané žalobě trval. Schopnost žalovaného splácet měsíčně částku ve výši 3 660 Kč a zároveň celou zápůjčku žalobce posoudil řádně a s odbornou péčí, když nespoléhal pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i sám aktivně vystupoval k prověření, resp. k požadavku na doložení těchto tvrzení. Žalovanému předložil k vyplnění formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí zjistil, že žalovaný nebyl v těchto registrech veden, a dále vycházel z informací získaných od žalovaného, a to z výpisu z účtu žalovaného aktuálního před uzavřením smlouvy o zápůjčce a z výplatní pásky žalovaného, prokazujících pravidelný měsíční příjem žalovaného. Rovněž provedl lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. V rámci vyhodnocení příjmů žalovaného v průměrné výši 30 804,60 Kč žalobce zároveň zohlednil, že část příjmů žalovaného byla tvořena čerpáním tzv. pay day úvěrů. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného byly v rámci finanční analýzy vyhodnoceny scóringovým systémem průměrně na částku 12 888,69 Kč. Žalovaný nesdělil žalobci nad rámec výdajů uvedených ve výpisu z účtu a formuláři příjmů a výdajů žádné další výdaje vynakládané měsíčně na nájemném, případně na výživném v rámci vyživovací povinnosti vůči dalším osobám. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji tedy činil při posouzení úvěruschopnosti žalovaného částku ve výši 17 915,91 Kč. Při započtení nové splátky (průměrem všech splátek) ve výši 3 669,18 Kč tak tento rozdíl činil částku ve výši 14 246,73 Kč. Tato částka byla podle žalobce dostačujícím finančním obnosem, kterým žalovaný disponuje měsíčně k pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, případně doprava apod.). Žalobce jako nebankovní poskytovatel úvěrů nemá přístup do bankovních evidencí, ze kterých lze na základě informací v nich uvedených posoudit bonitu klientů mnohem lépe, takže je z velké části odkázán na pravdivost a úplnost poskytnutých informací. Výši úroků ze spotřebitelského úvěru žalobce považoval za přiměřenou. Výše úroku (cena spotřebitelského úvěru) musí být stanovena tak, aby pokryla věřiteli náklady a přinesla věřiteli alespoň nějaký zisk. Poskytování krátkodobých spotřebitelských úvěrů s nízkou výší poskytovaných částek se za podmínek (úroků), za kterých jinak poskytují své spotřebitelské úvěry banky, nevyplatí, neboť pak taková cena neplní svoji funkci, tj. pokrýt náklady věřitele a přinést přiměřený zisk. Krátkodobé spotřebitelské úvěry týkající se nízkých částek nejsou bankami bez dalšího běžným zájemcům standardně poskytovány s ohledem na jejich nevýnosnost při dodržení nízké hladiny úroků. Pokud banky takové spotřebitelské úvěry poskytují, jedná se o doplňkový produkt pro stávající klienty či o prostředek pro získání dalších klientů. Krátkodobé spotřebitelské úvěry týkající se nízkých částek jsou proto poskytovány především mimobankovními subjekty, které mají v rámci daného segmentu trhu spotřebitelských úvěrů zásadní převahu nad bankovními společnostmi. Uvedené společnosti však musí s klienty sjednat vyšší cenu (úrok) tak, aby cena skutečně plnila svoji shora popsanou funkci. Úrok ze spotřebitelského úvěru byl individuálně sjednán smluvními stranami, které při jeho sjednání jednaly objektivně v dobré víře. Žalovaný jako dlužník měl možnost se seznámit se všemi podmínkami smlouvy, což potvrdil jak podpisem smlouvy o zápůjčce, tak podpisem sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut. Ostatně ani mezi příklady nepřiměřených (a tedy nemravných) ujednání vyjmenovaných přílohou Směrnice 93/13 EHS k čl. 3 odst. 3, anebo demonstrativním výčtem § 1813 o. z., není popsáno ujednání, k němuž došlo mezi žalobcem a žalovaným. Sjednaný smluvní úrok tedy nebyl nepřiměřený a nebyl tak v rozporu s kogentní úpravou § 1812 a následujících o. z. Při sjednání úroku žalovaný ihned v okamžiku sjednání půjčky věděl zcela přesně, kolik zaplatí, a svobodně a dobrovolně se rozhodl, že danou cenu zaplatit chce. Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut i smlouva o zápůjčce byly ze strany žalovaného podepsány a žalovaný byl s výší smluvních pokut řádně seznámen před podpisem smlouvy o zápůjčce. Sazebník je přehledný, výslovně obsahuje ustanovení o výši smluvní pokuty a i o způsobu jejího výpočtu. Takové ustanovení je pak dostatečně srozumitelné, přehledné, přičemž obsah Sazebníku je zachycen na jedné listině a ujednání o smluvní pokutě plyne přímo z jejího názvu. Svým podpisem této listiny žalovaný výslovně akceptoval ujednání o výši smluvní pokuty, která je v souladu s právními předpisy a judikaturou českých soudů v době uzavření smlouvy o půjčce. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2392 věty první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Podle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 7. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovate