24 C 387/2021-22 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne 11. 11. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 8. 12. 2021, bylo zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 370,68 Kč z dlužné jistiny úvěru 10 000 Kč od 19. 1. 2021 do 2. 7. 2021, smluvní pokuty ve výši 1 640 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 11. 2020, ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 25. 11. 2020, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] (postupitelem) jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným na straně druhé, na základě které úvěrující poskytl žalované v době od 18. 11. 2020 do 25. 11. 2020 peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. ledna 2022 č. j. 24 C 387/2021 - 16, které nabylo právní moci dne 8. 2. 2022, bylo řízení zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 640 Kč, celkem tedy částky ve výši 1 790 Kč, neboť žalobce vzal svou žalobu v uvedeném rozsahu zpět s tvrzením, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. 3. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud vzal za prokázané a dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřeli s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek úvěrujícího na adrese [webová adresa]) smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 18. 11. 2020, ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 25. 11. 2020, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), na základě které úvěrující poskytl ve prospěch žalované peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč, které ve dnech 18. 11. 2020 ve výši 6 000 Kč, 20. 11. 2020 ve výši 1 700 Kč a 25. 11. 2020 ve výši 4 300 Kč převedl na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč vrátit a zaplatit úroky z úvěru v sazbě 0 % ročně ve výši 0 Kč do 18. 1. 2021 v celkové částce 12 000 Kč, dále zaplatit poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč, a dále se podle § 2048 o. z. žalovaná zavázala zaplatit úvěrujícímu v případě porušení své povinnosti zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení (ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 11. 2020, ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 11. 2020, z Obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, z ověřovací platby žalované došlé na účet úvěrujícího dne 23. 11. 2017, a z výpisů z bankovního účtu úvěrujícího ze dne 18. 11. 2020, 20. 11. 2020 a 25. 11. 2020). [právnická osoba], [IČO] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2021 a vyrozuměla o tom žalovanou dopisem ze dne 14. 7. 2021, odeslaným dne 15. 7. 2021 (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2021, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2021 a z podacího archu ze dne 15. 7. 2021). Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 14. 7. 2021 ve lhůtě do 30. 7. 2021, dále dopisem ze dne 13. 8. 2021 ve lhůtě do 2. 9. 2021 a nakonec předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021, odeslanou dne 20. 10. 2021, nejpozději ve lhůtě do 28. 10. 2021 (z výzev k plnění ze dne 14. 7. 2021, 13. 8. 2021 a 18. 10. 2021 a z podacího archu ze dne 20. 10. 2021). Vzhledem k tomu, že úvěrující před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 18. 11. 2020, ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 25. 11. 2020, je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť úvěrující poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání úvěrujícího odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o úvěru ze dne 18. 11. 2020, ve znění smlouvy o úvěru ze dne 25. 11. 2020, za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před pos