24 C 393/2021-19 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne 21. 9. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 13. 1. 2022, bylo zaplacení jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč, úroků ve výši 490 Kč, nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 70,52 Kč z dlužné jistiny úvěru 2 000 Kč od 2. 1. 2021 do 6. 6. 2021, smluvní pokuty ve výši 312 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 12. 2020, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] (postupitelem) jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným na straně druhé, na základě které úvěrující poskytl žalované dne 2. 12. 2020 peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. února 2022 č. j. 24 C 393/2021 - 16, které nabylo právní moci dne 22. 2. 2022, bylo řízení zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení úroků ve výši 490 Kč, nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 312 Kč, celkem tedy částky ve výši 952 Kč, neboť žalobce vzal svou žalobu v uvedeném rozsahu zpět s tvrzením, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. 3. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud vzal za prokázané a dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřeli s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek úvěrujícího na adrese [webová adresa]) smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 2. 12. 2020, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), na základě které úvěrující poskytl ve prospěch žalované peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, které dne 2. 12. 2020 převedl na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč vrátit a zaplatit úroky z úvěru v sazbě 298,08 % ročně ve výši 490 Kč do 1. 1. 2021 v celkové částce 2 490 Kč, dále zaplatit poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč, a dále se podle § 2048 o. z. žalovaná zavázala zaplatit úvěrujícímu v případě porušení své povinnosti zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. [právnická osoba], [IČO] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2021 a vyrozuměla o tom žalovanou dopisem ze dne 10. 6. 2021, odeslaným dne 11. 6. 2021. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 10. 6. 2021 ve lhůtě do 30. 6. 2021, dále dopisem ze dne 10. 7. 2021 ve lhůtě do 30. 7. 2021 a nakonec předžalobní upomínkou ze dne 1. 9. 2021, odeslanou dne 3. 9. 2021, nejpozději ve lhůtě do 14. 9. 2021. Vzhledem k tomu, že úvěrující před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 2. 12. 2020, je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť úvěrující poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání úvěrujícího odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o úvěru ze dne 2. 12. 2020, za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne 2. 12. 2020, žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 70,52 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 8. 6. 2021 do 30. 6. 2021 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. 14. Protože se žalovaná na úkor úvěrujícího bezdůvodně obohatila o částku 2 000 Kč, představující plnění z neplatného právního úkonu, má žalobce vůči žalované podle