24 C 398/2021-20 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne 19. 11. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 9. 12. 2021, bylo zaplacení jistiny úvěru ve výši 7 934,31 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 193 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 40 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 7 846,83 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 522,15 Kč z dlužné jistiny úvěru od 7. 1. 2017 do 23. 5. 2021, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 934,31 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo B0001790526525812 ze dne 9. 12. 2016, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] (pozdějším postupitelem byl jeho právní nástupce [právnická osoba], [IČO]) jako úvěrujícím na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé, na základě které úvěrující poskytl žalovanému dne 9. 12. 2016 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. ledna 2022 č. j. 24 C 398/2021 - 17, které nabylo právní moci dne 5. 2. 2022, bylo řízení zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 193 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 40 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 7 846,83 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, celkem tedy částky ve výši 23 079,83 Kč, neboť žalobce vzal svou žalobu v uvedeném rozsahu zpět s tvrzením, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. 3. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud vzal za prokázané a dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek úvěrujícího [webová adresa]) smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno] ze dne 9. 12. 2016 (dále též„ smlouva“) podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), na základě které úvěrující poskytl ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které dne 9. 12. 2016 převedl na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč vrátit do 6. 1. 2017, zaplatit úroky z úvěru v sazbě 40 % p. a. ve výši 306,85 Kč, dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 193 Kč, a dále se podle § 2048 o. z. žalovaný zavázal zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. [právnická osoba], [IČO] jako právní nástupce úvěrujícího postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 a vyrozuměla o tom žalovaného dopisem ze dne 27. 7. 2021, odeslaným dne 29. 7. 2018. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 10. 8. 2021 ve lhůtě do 31. 8. 2021, dále dopisem ze dne 6. 9. 2021 ve lhůtě do 22. 9. 2021 a nakonec předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2021, odeslanou dne 2. 11. 2021, nejpozději ve lhůtě do 11. 11. 2021. Vzhledem k tomu, že úvěrující před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o úvěru číslo B0001790526525812 ze dne 9. 12. 2016 je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť úvěrující poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání úvěrujícího odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o úvěru ze dne 9. 12. 2016 za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne 9. 12. 2016 žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 934,31 Kč od 20. 7. 2021 do 31. 8. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 522,15 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve