24 C 400/2021-54 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení k žalobě, doručené soudu dne [datum], bylo původně zaplacení částky 23 276,32 Kč, úroku ve výši 13,96 % ročně z částky 23 276,32 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 23 276,32 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 4 228 Kč, ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé, na základě které žalobce poskytl ve prospěch žalované dne [datum] peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 087 Kč splatných spolu s úroky vždy k 16. dni v měsíci počínaje dnem [datum] a konče dnem [datum]. 2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 12. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 13 724,80 Kč, úroku ve výši 13,96 % ročně z částky 13 724,80 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 13 724,80 Kč od [datum] do zaplacení, protože žalobce podáním ze dne [datum] vzal svou žalobu v uvedeném rozsahu zpět. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 9 551,52 Kč, úroku ve výši 13,96 % ročně z částky 9 551,52 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9 551,52 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 4 228 Kč. 3. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 4. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obch. zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obč. zák.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. 6. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 7. Podle § 55 odst. 2 obč. zák., ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. 8. Podle § 56 odst. 1 obč. zák., spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 9. Podle § 56 odst. 2 obč. zák., ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. 10. Podle § 387 odst. 1 obch. zák., právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. 11. Podle § 388 odst. 1 obch. zák., promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. 12. Podle § 392 odst. 1 věty první obch. zák., u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). 13. Podle § 397 obch. zák., nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. 14. Podle § 401 obch. zák., strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby. 15. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu a po právní stránce posoudil věc tak, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum], když smlouva o revolvingovém úvěru v původní výši 49 000 Kč, splatném ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 094 Kč spolu s úroky vždy k 16. dni v měsíci o předpokládané RPSN 99,26 % tak, jak byla uvedena ve formuláři ze dne [datum], jehož součástí byly Smluvní ujednání SRU V01052010 (dále„ Smluvní ujednání“), byla mezi účastníky uzavřena svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, byla sjednána také celková smluvní odměna za poskytnutí úvěru ve výši 99 512 Kč, a následně došlo postupem podle bodu 2.5 Smluvních ujednání ke korekci těchto částek, resp. k jejich snížení, z původní částky 49 000 Kč na částku 40 000 Kč, přičemž zůstal zachován počet 48 splátek, který byl na původním formuláři označen křížkem s tím, že zároveň došlo ke snížení měsíční splátky z částky 3 094 na částku 3 087 Kč, zůstalo zachováno splátkové období vždy k 16. dni v měsíci od [datum] do [datum], a žalobce výpisem ze svého účtu prokázal poskytnutí peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum]. Soud dospěl k závěru, že nelze uvažovat o neplatnosti úvěrové smlouvy nejen pro neurčitost, ale ani pro rozpor s dobrými mravy, neboť sjednaný úrok zde sice nebyl procentuálně výslovně uveden, ale pokud porovnáme úročené období, celkovou výši jistiny a částku, která měla být zaplacena, lze podle vzorce pro jednoduché úročení Kn = K0 (1 + i*n), kde„ n“ představuje počet úrokovacích období (zde 4),„ i“ představuje roční úrokovou sazbu (míru) ve tvaru desetinného čísla,„ K0“ přestavuje počáteční kapitál (zde 40 000 Kč) a„ Kn“ představuje výsledný kapitál po„ n“ úrokovacích obdobích (zde 148 176 Kč), učinit závěr, že se jednalo o úrokovou sazbu 67,61 %. Soud má za to, že ani z důvodu rozporu takto sjednané úrokové sazby (míry) s dobrými mravy nelze námitkám žalované přisvědčit s odkazem na tehdy platná ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 55 odst. 2 obč. zák., neboť již tehdy za předpokladu, že spotřebiteli byl znám obsah dohody o předmětu a ceně plnění, tak tato dohoda, resp. ujednání v této části bylo vyloučeno z úpravy zneužívajících klauzulí ve spotřebitelských smlouvách. V daném případě lze pak konstatovat, že částka, kterou měla žalovaná splácet, resp. celkově zaplatit, byla zcela jasně uvedena jak v původní, tak i v dodatkem změněné smlouvě o revolvingovém úvěru. 16. Soud má nicméně za to, že zde jsou jiné důvody, pro které je třeba žalobu zamítnout, a to týkající se žalovanou uplatněné námitky promlčení. V textu smlouvy o revolvingovém úvěru, která je smlouvou formulářovou, bylo totiž zakomponováno prostřednictvím odkazu na Smluvní ujednání v bodu 8.5 prodloužení promlčecí doby v souladu s ustanovením tehdy platného § 401 obch. zák. na dobu 10 let od okamžiku, kdy tato doba započne běžet. Takového prohlášení dlužníka, skryté ve smluvních podmínkách značného rozsahu, dle názoru soudu nelze akceptovat ve spotřebitelských vztazích, když soud zohledňuje závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1845/2011 ze dne [datum] o tom, že pokud je prodloužení promlčecí doby institutem směřujícím k ochraně věřitele, pak dohoda (prohlášení) o prodloužení promlčecí doby, logicky zhoršuje postavení druhé strany, která v pozici spotřebitele právě o výhody kratší zákonné promlčecí doby přichází. Promlčecí doba v obchodních vztazích přitom podle ustanovení § 397 obch. zák. činí 4 (čtyři) roky. Pokud žalobce neprokázal dřívější zesplatnění úvěru (což je pro něj z hlediska běhu promlčecí doby příznivější), vzhledem k tomu, že poslední splátka úvěru měla být splněna do [datum], čtyřletá promlčecí doba uplynula dne [datum], neboť poslední možnost uplatnění žaloby před soudem byla ke dni [datum]. Protože prodloužení promlčecí doby sjednané přímo v obchodních podmínkách lze považovat za nesjednané individuálně, lze je zároveň považovat za nepřiměřené právě s ohledem na již citovaná ustanovení § 56 odst. 1 a § 55 odst. 2 tehdy platného občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách, když tato neplatnost má povahu absolutní neplatnosti (§ 39 obč. zák.); uplatní se tedy obecné ustanovení o čtyřleté promlčecí době v obchodních vztazích, což v daném případě s ohledem na datum podání žaloby ([datum]) znamená, že čtyřletá promlčecí doba uplynula. 17. Nic na tom nemění podle názoru soudu ani zahájené rozhodčí řízení, ve kterém byl vydán rozhodčí nález rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 20. 3. 2012, č. j. [číslo jednací] (pozdější exekuční titul), ani dvojí exekuční řízení, vedené u zdejšího soudu jednak pod sp. zn. [spisová značka], jednak pod sp. zn. [spisová značka], kde usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 6. 2012 č. j. [číslo jednací] sice byla původně nařízena exekuce na majetek žalované (povinné) na základě tohoto rozhodčího nálezu k uspokojení pohledávky žalobce (oprávněné