24 C 175/2023-42 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou došlou soudu dne 10. 5. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč jako jistiny úvěru, částky 2 900 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru, částky 110 Kč jako poplatku za volitelnou službu„ Klidné spaní“ a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 010 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení, to vše ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním [číslo] ze dne 14. 2. 2022, uzavřené s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek úvěrujícího [webová adresa] a mobilního telefonu a emailu žalovaného) mezi žalobcem jako úvěrujícím na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé. 2. Žalovaný uznal žalobou uplatněný nárok co do jistiny 10 000 Kč a namítal, že při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním [číslo] ze dne 14. 2. 2022 jednak nebyla řádně a kvalifikovaně posouzena úvěruschopnost žalovaného, jednak dohoda o RPSN ve výši 2 115,69 % odporuje dobrým mravům a hodnota výše půjčky vůči jejímu plnění je v hrubém nepoměru. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 5. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 6. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru a po právní stránce věc posoudil tak, že žalobce jako úvěrující na straně jedné a žalovaný jako úvěrovaný na straně druhé uzavřeli dne 14. 2. 2022 s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek úvěrujícího [webová adresa], mobilního telefonního čísla úvěrovaného [tel. číslo] a emailu úvěrovaného [email]) písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním [číslo] na základě které žalobce poskytl ve prospěch žalovaného úvěr tím, že mu dne 14. 2. 2022 ze svého účtu č. [bankovní účet] odeslal na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobci do 16. 3. 2022 a zaplatit v téže lhůtě úroky 0 % ročně, poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 900 Kč a částku 110 Kč jako poplatek za volitelnou službu„ [anonymizována dvě slova]“ (možnost odkladu splatnosti o dva měsíce v případě nenadálých událostí), které byly splatné rovněž do 16. 3. 2022. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním [číslo] ze dne 14. 2. 2022, Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku, z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 14. 2. 2022, a z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] o příchozí úhradě ze dne 14. 2. 2022). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s příslušenstvím do tří dnů doporučeným dopisem (výzvou k úhradě před podáním žaloby) ze dne 30. 11. 2022, podaným k poštovní přepravě dne 30. 11. 2022 (z výzvy k úhradě ze dne 30. 8. 2021 a z podacího lístku ze dne 30. 11. 2022). Žalovaný do 16. 3. 2021 ani později úvěrujícímu jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 900 Kč a s poplatkem za volitelnou službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč prokazatelně nevrátil. 14. Vzhledem k tomu, že žalobce jako úvěrující před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, neboť žalovaný, který žil ve čtyřčlenné domácnosti a měl čistý měsíční příjem ve výši 27 454 Kč, deklaroval celkové měsíční výdaje ve výši 18 500 Kč, z toho pravidelné měsíční výdaje na půjčky 16 000 Kč a (pochybné) pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši pouze 1 000 Kč, které žalobce nijak prokazatelně nekorigoval (z bank ID výpisu, z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] pořízeného automatizovaným systémem [anonymizováno] - [webová adresa], z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] ze dne 14. 2. 2022). Smlouva o úvěru ze dne 14. 2. 2022 je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť žalobce jako úvěrující poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o úvěru ze dne 14. 2. 2022 za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spo