24 C 400/2022-24 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2022, doplněnou podáním ze dne 21. 11. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 311 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 311 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení, ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 11. 2013, uzavřené mezi singulárním právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] jako věřitelem (postupitelem) na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé. 2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil. 3. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 4. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 5. Podle § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 6. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 7. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále též„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obč. zák.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle § 451 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2). 11. Soud vzal za prokázané a dospěl k závěru, že mezi žalovaným jako dlužníkem a společností [právnická osoba] jako věřitelem byla uzavřena dne 20. 11. 2013 písemná smlouva o půjčce [číslo] podle ustanovení § 657 a § 658 odst. 1 obč. zák. Na základě této smlouvy společnost [právnická osoba] přenechala žalovanému dne 20. 11. 2013 v hotovosti peněžní částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit věřiteli s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, s úrokem 23,72 % p. a. ve výši 2 800 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč (označovanými souhrnně jako„ poplatky“ ve výši 14 800 Kč), celkem tedy částku ve výši 34 800 Kč, v pravidelných 58 týdenních splátkách po 600 Kč splatných počínaje dnem 27. 11. 2013 do zaplacení (ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 11. 2013). [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce [číslo] žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018 a žalovanému postoupení pohledávky oznámila dopisem ze dne 27. 4. 2018. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s příslušenstvím do sedmi dnů od jeho odeslání dopisem ze dne 23. 9. 2022, odeslaným na adresu žalovaného [obec a číslo] (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 4. 2018, z předžalobní výzvy k plnění ze dne 23. 9. 2022 a z poštovního podacího listu ze dne 23. 9. 2022). 12. Vzhledem k tomu, že věřitel před uzavřením smlouvy o půjčce ze dne 30. 11. 2013 prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že nebylo zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr ve formě půjčky splácet. Smlouva o půjčce dne 30. 11. 2013 je proto podle § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání věřitele odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o půjčce ze dne 30. 11. 2013 za absolutně neplatný právní úkon podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb, občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne 30. 11. 2013 žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 311 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 311 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení. Žalovaný dosud žalobci podle § 451 odst. 2 obč. zák. prokazatelně nevrátil poskytnutou jistinu půjčky ve výši 20 000 Kč, kterou věřitel přenechal žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne 30. 11. 2023. Protože se žalobce vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému dosud prokazatelně nedomáhal, nemůže být žalovaný vůči žalobci od 1. 1. 2015 v prodlení s vydáním předmětu bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“). 13. I když měl žalobce ve věci úspěch jen částečný, přiznal mu soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, neboť žalobce měl neúspěch pouze v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce, které mohlo být zahájeno perfektní žalobou, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 016 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč, 3 režijních paušálech po 100 Kč (300 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť se jednalo o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, ve kterém bylo předmětem řízení peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující 50 000 Kč, a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 2 468 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení.