6 C 111/2023-20 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 15 000 s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 24 960 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách, přičemž první splátka byla dle Smlouvy splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila částku ve výši 6 110 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l. došlo s účinností od [datum] k postoupení předmětné pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobkyní [právnická osoba] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni [datum]. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne [datum]. Žalovaná byla výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však nezaplatila. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl k závěru, že dne [datum] uzavřela žalovaná jako dlužník se společností [právnická osoba] jako věřitelem Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy obdržela od věřitele půjčku 15 000 Kč. Tuto částku se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 6 110 Kč. Věřitel pak pohledávku, postoupil dalšímu subjektu a ten ji postoupil na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámil. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení pohledávky výzvou ze dne [datum], avšak bezvýsledně. V řízení žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně s náležitou pečlivostí prověřovala schopnost žalované úvěr splácet. (ze Smlouvy o půjčce [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum]) 4. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 4. 2023, č. j. [číslo jednací], byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a v téže lhůtě označila a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. 5. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti posuzuje výši příjmů žadatele, když půjčku je možné poskytnout pouze žadateli s prokazatelným nenulovým příjmem. Žalovaná v uvedeném případě vyplnila Zákaznickou kartu, kde uvedla zdroj svých příjmů a jejich výši. Zákaznickou kartu si však ponechává dlužník, nikoliv věřitel, tudíž žalobkyně tuto nemůže soudu doložit. Žalobkyně tedy tvrdila, ale nedoložila, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala odpovědně posuzováním schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. 6. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodné obohatí, musí obohacení vydat. 10. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 11. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. 12. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 13. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Soud zkoumal, zda žalobkyně (její právní předchůdce) posuzovala úvěruschopnost žalované s řádnou odbornou péčí tak, aby bylo zřejmé, že spotřebitel bude úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Bez splnění této povinnosti se jedná o smlouvu, která odporuje zákonu a tato je od počátku absolutně neplatná dle výše uvedeného zákonného ustanovení (viz např. rozsudek NS 33 Cdo 201/2018, nález III ÚS 4084/12). 15. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že smlouva o půjčce, na základě které se žalobkyně domáhá žalovaných nároků, je neplatná, když právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele splácet půjčku. Žalobkyně nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že zjišťovala schopnost žalované půjčku splácet a ověřovala výši příjmů a výdajů žalované. Nebyly doloženy žádné doklady, které by tyto skutečnosti potvrzovaly (např. pracovní smlouva, výplatní lístky, doklady o nákladech na energie, výpisy z účtu, náklady na bydlení, obživu apod.). Navíc žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) nijak neprokázala, že by zkoumala poměry žalované z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů včetně exekucí. 16. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, je pak jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 457 obč. zák. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 15 000 Kč, ze které do dnešního dne vrátila 6 110 Kč, a proto soud žalobě vyhověl co do zbývající částky jistiny ve výši 8 890 Kč. 17. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 8 890 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o půjčce co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o půjčce. Nárok na zákonné úroky z prodlení vznikne až po uplynutí nesplnění uloženého plnění ve stanovené lhůtě. 18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.