7 C 130/2022-21 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 640 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 918 Kč a náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč Tyto peněžní prostředky byly dne [datum] zaslány žalovanému na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 640 Kč. Jistila a poplatek byly splatné dne [datum]. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce byla klientem podepsána elektronicky [příjmení] kódem, který žalobkyně zaslala na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena, ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh uhradil částku 3 436 Kč. V důsledku prodlení s vrácením peněžních prostředků vznikla žalovanému povinnost uhradit také úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč (500 Kč za každou písemnou výzvu). Písemné výzvy byly žalovanému odeslány dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Celková výše dluhu žalovaného ke dni podání návrhu činí 21 058 Kč a skládá se z jistiny 14 000 Kč, z poplatku ve výši 3 640 Kč, z účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 918 Kč. Smluvní pokuta byla žalovanému naúčtována dle čl. 2 3. smlouvy, ve výši 0,1 % denně z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] a činila celkem částku 4 354 Kč. Žalobkyně částečnou úhradu žalovaného ve výši 3 436 Kč započetla na smluvní pokutu (4 354 Kč – 3 436 Kč), z tohoto důvodu požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 918 Kč. 3. Usnesením soudu, č. j. 7C 130/2022-10 ze dne 13. 12. 2022, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství. 4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že v rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně prověřila příjmy a výdaje žalovaného, a to dotazem na zdroj příjmů žalovaného (zda je zaměstnanec na plný úvazek, zaměstnanec na částečný úvazek, OSVČ, na rodičovské dovolené, v důchodu, brigádník). Žalovaný uvedl, že je zaměstnancem na plný úvazek, pracuje jako technolog, u zaměstnavatele [právnická osoba] s měsíčním příjmem 27 500 Kč Smlouvu měl žalovaný uzavřenou na dobu určitou (na jeden rok). Podle výplatnice předložené žalovaným jeho čistá mzda za měsíc srpen 2021 činila 27 281 Kč. Z výplatní pásky nebylo zjištěno, že by zaměstnavatel žalovanému strhával jakékoli částky na předchozí exekuce. Ohledně svých výdajů žalovaný uvedl, že tyto činí 10 000 Kč měsíčně, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí ve vlastním bydlení. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného rovněž nahlédnutím do Centrální evidence exekucí, kde ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovaný neměl žádný záznam. Na základě výše uvedeného byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 14 000 Kč, což je částka, která se vejde do limitu 19 408 Kč (příjmy žalovaného 27 281 Kč – výdaje žalovaného 7 873 Kč). 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 6. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, uzavřeli dne [datum] Smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 640 Kč vrátit do [datum]. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku ve výši 3 436 Kč. Z důvodu prodlení se zaplacením zbylé částky mu byly zaslány upomínky, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], za které mu byly naúčtovány paušální náklady spojené s odesláním upomínek v celkové výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč) a smluvní pokuta za prodlení ve výši 4 354 Kč, která byla ponížena o částečnou úhradu žalovaného ve výši 3 436 Kč a činí 918 Kč. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, na výzvu nereagoval a dluh do dnešního dne neuhradil. 7. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 10. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověř