13 C 59/2024-17 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši , částka, . Žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Úvěr se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši , částka, . Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, a proto právní předchůdce žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy a celý dluh zesplatnil ke dni , datum, . Právní předchůdce žalobce si kromě dlužné jistiny a sjednaného úroku ve výši 26,28 % ročně účtoval v souladu se smlouvou smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně a dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr, poplatky za upomínání. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce, který ještě naposledy vyzval žalovaného k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o.s.ř. a dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce (BNP Paribas , právnická osoba, sídlem bd Haussmann 1, , adresa, , Francouzská republika) uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru k účtu. Na základě toho poskytl žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu ve výši , částka, . Žalovaný se pak zavázal splatit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši , částka, . Žalovaný ke dni podání žaloby z úvěrového limitu nesplatil , částka, , na úrocích dluží , částka, (roční úroková sazba byla ve výši 26,28 %) a na pojistném , částka, (sjednáno ve výši 7,99 % z měsíční částky úvěru). , právnická osoba, s uzavřenou smlouvou vznikl právnímu předchůdce žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, (výše smluvní pokuty činila 0,1 % denně z každé částky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů) a na nákladech za odeslání upomínky pak žalovaný ke dni podání žaloby dlužil , částka, . Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného si žalobce počínal tak, že schopnost žalovaného splácet úvěr prověřoval poměrně podrobně, když kromě zjišťování údajů ve veřejně dostupných rejstřících hodnotil rovněž příjmy a výdaje žalovaného a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen řádného splácení závazku vzniklého poskytnutím úvěru.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1887 občanského zákoníku postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovaný z úvěrového limitu revolvingového úvěru čerpal avšak , částka, nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně zkoumána a zjištěné údaje nezavdávaly příčinu k pochybnostem o schopnosti žalované úvěr řádně splácet. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky dosud nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem.10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu , právnická osoba, (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.13. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí i úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Sjednaný smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části, to je v částce , částka, vyhověl.14. V případě požadované úhrady nákladů za upomínání v celkové výši , částka, (, částka, za odstoupení od úvěrové smlouvy a , částka, za upomínku) soud akcentoval jejich sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobce vzniklé s upomínáním žalovaného. V tomto směru soud pokládá ujednání za zcela přiměřené a žalobu i v této části vyhověl.15. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta 0,1% denně. Žalobce po žalovaném konkrétně požadoval uvedenou sazbu z dlužné částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , to je celkem , částka, . Požadovaná smluvní pokuta je vzhledem k výše uvedenému přiměřená, a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy a rovněž v této části bylo žalobě vyhověno.16. Dále soud dospěl k závěru, že bylo mezi účastníky platně sjednáno pojištění, kde však žalovaná neplnila řádně