Okresní soud v Novém Jičíně 17 C 143/2026-43 – Smlouva o úvěru

Žalobou podanou soudu dne 12. 5. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkem částky 56 554 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 4. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila 5 000 Kč, na základě dodatku ke smlouvě ze dne 4. 3. 2025 byla výše úvěrového limitu navýšena na 42 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, která poskytuje aktuální a přesné informace o finanční situaci klientů žalobkyně, přičemž ověřila aktuální stav bankovního účtu žalovaného, dále ověřila žalovaného v databázích bankovního a nebankovního registru klientských informací, databázi mikropůjček, v registru SOLUS, Telco Score, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných občanských průkazů a došla k závěru, že je nízká pravděpodobnost, že by úvěr nebyl žalovaným řádně splácen. Smlouvou se žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ke dni splatnosti a zbytek celkové částky k úhradě zaplatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splácením, bylo smlouvou ujednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit a vyzvat žalovaného k úhradě celého úvěru. Smlouvou se dále žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni v případě prodlení se splátkami smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky a uhradit náklady na vymáhání ve výši 150 Kč při prodlení 3 dny, 500 Kč při 7 dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítají. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek počínaje splátkou splatnou 4. 4. 2025, když na úvěr neuhradil ničeho, proto žalobkyně ke dni 6. 6. 2025 úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží na jistině úvěru 42 000 Kč, na poplatcích 1 450 Kč, na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky 42 000 Kč od 7. 6. 2025 do 14. 4. 2026 částku 13 104 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný ničeho neuhradil.2. Na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně žalobu doplnila tvrzením, že pro prověření úvěruschopnosti zjistila prostřednictvím aplikace Kontomatik, tedy z účtu žalovaného, že příjmy žalovaného činí 24 700 Kč, výdaje 8 000 Kč, se zásadou přiměřenosti a odborné péče posuzovala úvěruschopnost žalovaného z dostupných externích databází a registrů a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Soud ve věci provedl dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil tyto rozhodné skutečnosti:5. - z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru ID , hodnota, ze dne 4. 3. 2025, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (dodatek o navýšení úvěrového limitu) ID , hodnota, ze dne 4. 3. 2025, z oznámení o schválení úvěru, z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného, že společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně (dříve , právnická osoba, ) zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr se schváleným limitem 5 000 Kč na dobu neurčitou, měsíční úroková sazba činila 39,99 %, žalovaný se zavázal splácet 1x měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období, tj. od poslední platby úroku, jistinu úvěru splatit nejpozději při ukončení smlouvy, roční procentní sazba nákladů úvěru činila 5542,02 %, splatnost splátky byla vždy 4. dne v měsíci. Dodatkem ze dne 4. 3. 2025 byl úvěr navýšen na částku 42 000 Kč s tím, že bezprostředně po uzavření smlouvy byla vyčerpaná částka 5 000 Kč, RPSN činila 5542,11, úrok 39,99 % měsíčně. Společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že úvěr ze dne 4. 3. 2025 ve výši 5 000 Kč byl schválen a převeden na jeho účet, současně vyzvala žalovaného k zaplacení první minimální platby ve výši 2 037,84 Kč do 4. 4. 2025.6. - z potvrzení o provedené platbě, z přehledu čerpání úvěru, že z účtu společnosti , právnická osoba, . byla dne 4. 3. 2025 odeslána částka 15 000 Kč, dne 4. 3. 2025 částka 22 000 Kč a dne 4. 3. 2025 částka 5 000 Kč, a to vždy na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem, kterým je rodné číslo žalovaného,7. - z dopisu ze dne 6. 6. 2025, že společnost , místo, .cz oznamuje žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy o úvěru , hodnota, od společnosti , právnická osoba, ., došlo k zesplatnění zápůjčky dne 6. 6. 2025 a celková dlužná částka ke dni zesplatnění činí 98 338,63 Kč;8. - z dopisu ze dne 8. 9. 2025, z poštovního podacího archu, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 3. 2025 ve výši celkem 48 695,97 Kč nejpozději do 7 dnů, zásilka adresovaná žalovanému byla podána k doručení dne 26. 9. 2025,9. - z výpisu ze systému Kontomatik, z výpisu z interního systému žalobkyně, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného, žalovaný hradil platby kartou (i 11 000 Kč denně) za online sázkové hry např. na www., název, .com, na účet žalovaného byly připisovány platby od jiných fyzických osob, z účtu v prosinci 2024 a lednu 2025 uhradil mimo jiné nájem ve výši 11 400 Kč, platby za internet a TV 650 Kč, internet 419 Kč, elektřinu 1 000 Kč, připsána byla mzda ve výši 39 080 Kč od , právnická osoba, ., v lednu 2025 ve výši 41 684 Kč, v únoru 2025 ve výši 27 731 Kč,10. - z veřejné části obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku u , právnická osoba, od 30. 5. 2011, a to v době od 19. 7. 2013 pod obchodním názvem , název, .cz, s.r.o., od 17. 12. 2015 pod obchodním názvem , právnická osoba, a od 23. 4. 2025 pod obchodním názvem , právnická osoba, . a jako předmět podnikání má zapsáno, mimo jiné, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru od 8. 1. 2013.11. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný se zaregistroval na stránkách , právnická osoba, , kde požádal o úvěr, , právnická osoba, žalovanému poskytla na úvěrovou smlouvu na účet žalovaného dne 4. 3. 2025 celkem částku 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet žalobkyni úrok s úrokovou sazbou 39,99 % měsíčně a částku 42 000 Kč splatit nejpozději při ukončení smlouvy. Žalovaný částku 42 000 Kč nevrátil. Právní zástupkyně žalobkyně dopisem ze dne 8. 9. 2025 vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z žádných listinných důkazů nevyplývá, jak žalobkyně došla k příjmům a výdajům žalovaného, když Kontomatik není objektivizován, plnění dosavadních závazků žalobkyně netvrdila, natož aby je prokázala.12. Uvedený závěr o skutkovém stavu věci soud dále hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení:13. § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. § 588 věta první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. § 2 odst. 3 o. z., výklad právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.18. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Při právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že dne 4. 3. 2025 uzavřela žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaný jakožto úvěrovaný smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. a dle § 104 a následujících z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poukázala na účet žalovaného dle smlouvy celkem částku 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úroky a jistinu vrátit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaný peněžní prostředky včetně příslušenství do data splatnosti neuhradil. Žalobkyně uplatnila pohledávku z titulu nesplacené jistiny úvěru ve výši 42 000 Kč, smluvní pokutu sjednanou dle smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 7. 6. 2025 do 14. 4. 2026 ve výši 13 104 Kč a poplatky ve výši 1 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 7. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu jakožto podnikatelka a profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a bylo proto její povinností v souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 a § 86 odst. 2 ZoSÚ před uzavřením smlouvy posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet, a to mimo jiné i na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného, který smlouvu uzavřel jakožto spotřebitel. Žalobkyně neprokázala, že tuto povinnost splnila, a tudíž o této rozhodné skutečnosti (povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného) neunesla břemeno důkazní. Soud proto vyložil ustanovení § 86 ZoSÚ a § 580, § 588 o. z. ve prospěch žalovaného, jakožto spotřebitele (použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější dle § 1812 odst. 1 o. z.) tak, že žalobkyně zákonné povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného nedostála, a dospěl proto k závěru, že smlouva je absolutně neplatná. Soud má za to, že dlouhodobě uplatňovaná a obecně známá koncepce ochrany spotřebitele zakotvená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a směrnici 93/13, ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie a také Nejvyššího soudu ČR vztahující se ke smlouvám o spotřebitelském úvěru, nemůže vést k jinému výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ než takovému, že při neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ, je nutno posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 3. 2025 jako absolutně neplatnou a k této neplatnosti pak soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu dle § 86, § 87 ZoSÚ. Žalobní nároky z neplatné smlouvy o úvěru ze dne 4. 3. 2025 nemůže soud důvodně přiznat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný přijal od žalobkyně plnění z neplatné smlouvy ve výši 42 000 Kč, kterou dosud žalobkyni nevrátil. Dle § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ je tak žalovaný povinen vrátit toliko nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru, tedy částku 42 000 Kč, když žalobkyně prokázala, že částku 42 000 Kč převedla na účet žalovaného. Soud proto v odst. I. výroku tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 000 Kč s úrokem z prodlení od 7. 6. 2025 do zaplacení, jehož základ vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. a jeho výše z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl v řízení nečinný, a tudíž netvrdil, jaká doba je pro něho pro zaplacení přiměřená, proto soud vychází z lhůt sjednaných v původní, byť neplatné, smlouvě.22. Ve vztahu k dalším požadovaným nárokům nad částku 42 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení, jak bylo žalobkyni přiznáno ve výroku v odst. I. tohoto rozsudku, byla žaloba v odst. II. výroku tohoto rozsudku zamítnuta, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy, které nelze důvodně v soudním řízení přiznat (soud již vyložil důvody neplatnosti v předchozím odstavci tohoto odůvodnění). Proto co do částky 13 104 Kč a co do částky 1 450 Kč, byla žaloba zamítnuta.23. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 42 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 7. 6. 2025 do zaplacení (ke dni 17. 8. 2026 činí tento úrok z prodlení 6 034,10 Kč), tedy celkem byla úspěšná co do částky 48 034,10 Kč, neúspěšná byla co do částky 14 554 Kč, když ke dni rozhodnutí soudu předmět řízení včetně dospělých úroků z prodlení činil 62 588,10 Kč. Tedy žalobkyně byla úspěšná z 77 %, neúspěšná z 23 %, a má tedy nárok na 54 % nákladů řízení (úspěch 77 % mínus neúspěch 23 %), což představuje z částky 16 731 Kč částku 9 035 Kč. Tuto částku uložil soud žalovanému žalobkyni zaplatit, když částka 16 731 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 828 Kč a z odměny za zastoupení advokátem, a to paušální odměny dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 380 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby a výzva k plnění) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 4 citované vyhlášky a z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastoupení (11 490 Kč) dle § 14a citované vyhlášky, tj. ve výši 2 412,90 Kč.