Okresní soud v Novém Jičíně 22 C 115/2026-19 – Bezdůvodné obohacení

Žalobce jakožto právní nástupce věřitele , právnická osoba, ., IČO , IČO, se žalobou doručenou dne 10. 4. 2026 domáhal po žalované zaplacení částky 14 000 Kč a částky 6 130 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že původní věřitel , právnická osoba, . uzavřel s žalovanou prostřednictvím webové stránky www., název, .cz smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované celkem částku 10 000 Kč na účet číslo , č. účtu, , kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Předmětem žaloby je tak nárok žalobce na zůstatek nesplacené jistiny v částce 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč, smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru ve výši 6 130 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny a úroku. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že původní věřitel lustroval žalovanou ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Dále právní předchůdce žalobce měl k dispozici výpisy z bankovního účtu, případně výplatní pásky. Právní zástupce žalobce odeslal dne 31. 10. 2025 žalované předžalobní upomínku, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky.2. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 9. 6. 2026 uvedl, že úvěruschopnost žalované posuzoval na základě lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a Databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Žalovaná s odesláním žádosti o poskytnutí úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a že neexistují okolnosti, které by měly vliv na splácení úvěru a není v prodlení se splácením žádné dlužné částky. Žalobce dále uvedl, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost u žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 %, která se musí rovnat minimálně životními minimu.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. , právnická osoba, . v přípisu sdělila dne 30. 4. 2026 na výzvu soudu, že na běžný účet žalované číslo , č. účtu, byla připsána platba dne 27. 10. 2023 ve výši 10 000 Kč.6. Ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, podepsané dne 27. 10. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout z účtu č. , č. účtu, žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 30 000 Kč na účet žalované číslo , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut bez konkrétního účelu, na dobu neurčitou. Úvěr byl nezajištěným, bezhotovostním úvěrem s pravidelným splácením úroků s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. U každé platby se žalovaný zavázal uvádět variabilní symbol , var. symbol, . Smluvní strany si sjednaly, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Úvěrovaný splácí každý měsíc, nejpozději k 26. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Sjednané náklady na úvěr odpovídají roční procentní sazbě ve výši 5535,7 %. Celková částka k úhradě se skládá z výše úvěru a úroku a odvisí tak od doby, po kterou bude úvěrovaný čerpat a způsobu splácení. Úvěr má podobu tzv. revolvingového úvěru. Úvěrovaný může po celou dobu trvání smlouvy žádat o poskytnutí prostředků opakovaně, ovšem vždy pouze tak, aby celková výše jistiny dosahovala maximálně výše limitu. V případě prodlení s plněním povinností a porušení podmínek smlouvy, a dále v případě, že bylo vůči úvěrovanému zahájeno soudní řízení, jehož předmětem je úpadek, je úvěrující oprávněn úvěrovanému ukončit oprávnění čerpat úvěr. V případě prodlení úvěrovaného s plněním je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalované byla na účet č. , č. účtu, vyplacena dne 27. 10. 2023 částka ve výši 10 000 Kč. (z dopisu , právnická osoba, . ze dne 30. 4. 2026). Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobce úvěr dne 26. 2. 2024 zesplatnil v celkové částce 30 380,78 Kč a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů (ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 26. 2. 2024). Dopisem ze dne 29. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 39 693 Kč do tří dnů (z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 10. 2025 včetně podacího lístku). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 29. 10. 2025 (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 a z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 10. 2025). Výzva k úhradě a oznámení o postoupení pohledávky byla odeslána žalované (z Potvrzení o odeslání zásilky ze dne 31. 10. 2025).7. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je vdova a bydlí ve vlastním domě. Uvedla, že má středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou a je důchodkyně s příjmem 21 699 Kč měsíčně. Měsíční výdaje se pohybují kolem 4 860 Kč (z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ).8. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku poskytl v prvním měsíci čerpání žalované celkem částku v celkové výši 10 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Čerpanou částku právní předchůdce žalobce úročil úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Vzhledem k prodlení žalované vyúčtoval žalobce žalovanému dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 27. 2. 2024 do 31. 10. 2025. Žalovaná na předmětný úvěr neuhradila ničeho. Dopisem ze dne 29. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované.9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).10. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.19. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).20. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).21. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.22. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.23. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední.24. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Provedení lustrace ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI), prohlášení žalované o schopnosti splácet, jejích příjmech a výdajích nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti i za situace, kdy klientce byla poskytnuta 10 % rezerva rozdílu mezi příjmy a výdaji. Původní věřitel měl zaměřit svůj zájem na skutečné příjmy a výdaje žalované, tj. minimálně ověřit skutečné příjmy a nezbytné měsíční výdaje na bydlení a jiné životní náklady např. SIPO, výpisů z účtu, …) Tento krok byl z hlediska předvídatelnosti, že žalovaná bude úvěr řádně splácet nutný zvlášť v situaci, kdy žalovaná je starobní důchodkyně a její jediný příjem představuje právě starobní důchod. Postup původního věřitele, kdy vyšel při posouzení úvěruschopnosti u žalované především ze sdělených údajů bez jakéhokoliv ověření skutečných příjmů a výdajů u poskytnutí úvěru může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Zjištěné údaje sdělené žalovanou a jiné údaje o příjmové a výdajové stránce tak bylo zapotřebí konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).25. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná se tudíž bezdůvodně obohatila o 10 000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších kapitalizovaných úroků ve výši 4 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 130 Kč a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 2. 2024 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaná je právě od 27. 2. 2024 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaná byla v řízení nečinná a netvrdila žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se domáhal po žalované ke dni vyhlášení rozhodnutí zaplacení celkové částky 20 130 Kč s příslušenstvím a přiznáno mu bylo 10 000 Kč, s příslušenstvím byl poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky převážně stejný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.