Okresní soud v Novém Jičíně 8 C 135/2026-26 – Neplatnost právního jednání

Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností De Vries , právnická osoba, . Společnost De Vries , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dříve , právnická osoba, ), sídlem , adresa, . Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz (dříve www., Anonymizováno, .cz) , na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslala žalovaná žádost o poskytnutí úvěru. Dne , datum, uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu úvěru na základě, které poskytl žalované úvěr v celkové výši , částka, . Jednotlivé platby byly vždy prováděny formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzvána k okamžité úhradě dluhu. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení dne , datum, . Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, který žalobkyně požaduje pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal , datum, . Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení , datum, do data odeslání předžalobní výzvy , datum, . Po zohlednění případných dílčích splátek žalované v celkové výši 19 , adresa, Kč je předmětem návrhu pohledávka ve výši , částka, , skládající se z nesplacené části jistiny , částka, a smluvního úroku , částka, nejpozději splatných dne , datum, . Výzva k plnění byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalované dne , datum, .2. Žalobkyně v doplňujícím podání ze dne , datum, sdělila, že žalovaná byla lustrován původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Původní věřitel dále sdělil, že úvěruschopnost prověřoval v době před sjednáním smlouvy o úvěru, přičemž vycházel z dokladů poskytnutých žalovanou. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin.5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ), IČO , IČO, se dne , datum, zavázala smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, žalované přenechat peněžní prostředky ve výši , částka, . Jednotlivé platby byly vždy prováděny formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku ve výši , částka, (ze smlouvy o úvěru, ze dne , datum, a potvrzení o provedených platbách). Žalovaný úvěr včetně sjednaného příslušenství nevrátil včas a z důvodu prodlení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě celé částky, kterou si půjčila a dosud nesplatila včetně splatných úroků a sankcí (z dopisu ze dne , datum, ). Pohledávka společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . za žalovanou byla postoupena na společnost , Anonymizováno, s.r.o. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni (ze smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . oznámila dne , datum, žalované, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni, dopis obsahuje vyčíslení pohledávky (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, ). Žalovaná byla upomínána také předžalobní upomínkou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně (z předžalobní výzvy ze dne , datum, ). Ze zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že na účet , č. účtu, byla připsána částka v celkové výši , částka, .6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud, podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností AvaFin , právnická osoba, . a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.13. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.14. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.15. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.16. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná její právní předchůdkyni poskytla informace na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala také nahlédnutím do veřejných rejstříků. Pokud jde o skutečné příjmy a výdaje tyto právní předchůdkyně žalobkyně vůbec neprověřila a spolehla se pouze na tvrzení žalované. Ačkoliv má poskytovatel úvěru podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, žalobkyně soudu žádné důkazy v tomto ohledu nepředložila. Pokud tedy žalobkyně není schopna doložit, že její právní předchůdkyně věrohodným způsobem příjmy a výdaje žalované prověřila, nelze než uzavřít, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.17. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.18. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela částku v celkové výši , částka, , na kterou do dnešního uhradila v souhrnu , částka, . Žalovaná je tedy povinna žalobkyni zaplatit částku , částka, (, částka, – , částka, ). Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, avšak v souvislosti se soudním řízením jí žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.