11 C 104/2019-122 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni přípisem ze dne [datum] a doručené žalobkyni dne [datum], je neplatné. 2. Žalovaný původně navrhl zamítnutí žaloby. 3. Jelikož po vyhlášení rozsudku se účastníci práva na odvolání proti rozsudku výslovně vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud při jeho odůvodnění postupoval v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Předmětem řízení je určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným. Z provedených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: 5. Žalovaný byl na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] zaměstnán u žalobkyně jako [anonymizována dvě slova] s místem výkonu práce [obec]. Mzdovým výměrem ze dne [datum] byla žalovanému stanovena základní měsíční mzda [částka]. Žalovaný podepsal výplatní listiny, že obdržel od zaměstnavatele k výplatě za [anonymizováno] [rok] částku [částka] (čistá mzda dle výplatního lístku [částka]), za [anonymizováno] [rok] částku [částka] (čistá mzda dle výplatního lístku [částka]), za [anonymizováno] [rok] částku [částka] (čistá mzda dle výplatního lístku [částka]), za [anonymizováno] [rok] částku [částka] (čistá mzda dle výplatního lístku [částka]). [spisová značka] byla žalovanému vyplacena částka [částka] (čistá mzda dle výplatního lístku [částka]). Žalovaný přípisem ze dne [datum] označeným jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce) uzavřeného [datum] v [obec]“ okamžitě zrušil pracovní poměr s žalobkyní z důvodu, že mu zaměstnavatel podle § 141 odst. 1 zákoníku práce ke dni [datum] nedoplatil část mzdy za měsíce [anonymizováno] [rok] – přesčasové hodiny, práci v sobotu a neděli, noční práci, [anonymizováno] [rok] – přesčasové hodiny, práci v sobotu a neděli, noční práci, příplatek za práci ve svátek, [anonymizováno] [rok] - přesčasové hodiny, práci v sobotu a neděli, noční práci a svátek + [částka] za 5. týden práce, [anonymizováno] [rok] – přesčasové hodiny + [částka] nedoplatek výplaty, [anonymizováno] [rok] – přesčasové hodiny, příplatky za sobotu a neděli, noční práci. Okamžité zrušení bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. 6. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce v platném znění zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti (§ 141 odst. 1). 7. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce v platném znění mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. 8. Podle § 59 zákoníku práce v platném znění zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. 9. Podle § 72 zákoníku práce v platném znění neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Nejprve se soud zabýval tím, zda žaloba byla žalobkyní podána v dvouměsíční prekluzivní lhůtě. Tato lhůta byla dodržena, neboť žaloba byla podána dne [datum] a pracovní poměr žalovaného u žalobkyně skončil dnem [datum]. Soud se dále zabýval tím, zda jsou splněny formální náležitosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaného. Žalovaný vyhotovil okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] písemně a doručil ho žalobkyni dne [datum], což žalobkyně potvrdila v žalobě. V listině nazvané„ okamžité zrušení pracovního poměru“ vymezil žalovaný důvod tak, že mu zaměstnavatel podle § 141 odst. 1 zákoníku práce ke dni [datum] nedoplatil část mzdy za měsíce [anonymizováno] [rok] – přesčasové hodiny, práci v sobotu a neděli, noční práci, [anonymizováno] [rok] – přesčasové hodiny, práci v sobotu a neděli, noční práci, příplatek za práci ve svátek, [anonymizováno] [rok] - přesčasové hodiny, práci v sobotu a neděli, noční práci a svátek + [částka] za 5. týden práce, [anonymizováno] [rok] – přesčasové hodiny + [částka] nedoplatek výplaty, [anonymizováno] [rok] – přesčasové hodiny, příplatky za sobotu a neděli, noční práci. Zákoník práce vymezuje pro uplatnění okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem dvouměsíční prekluzivní lhůtu ode dne, kdy se o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru dověděl. Tato lhůta byla zachována pouze ve vztahu k nedoplatkům části mzdy za měsíce [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok], neboť žalovaný se o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru dověděl dne [datum] (splatnost mzdy za [anonymizováno] [rok]) a dne [datum] (splatnost mzdy za [anonymizováno] [rok]). O nedoplatku části mzdy za [anonymizováno] [rok] se žalobce dozvěděl dne [datum], takže lhůta zachovaná není, nedoplatky části mzdy za měsíce [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] v den okamžitého zrušení pracovního poměru nebyly ještě splatné, a tudíž nemohly být důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru. Soud dospěl dále k závěru, že důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru nejsou uvedeny dostatečně určitě. V průběhu řízení žalovaný ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nedoplnil skutková tvrzení a neuvedl, kolik hodin a kdy v jednotlivých měsících odpracoval přesčas, o sobotách a nedělích, v noci a o svátcích a jaké konkrétní částky jako součást mzdy mu nebyly žalobkyní jako zaměstnavatelem vyplaceny. Soud tedy uzavírá, že žalovaný neprokázal splnění podmínek pro rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, proto je okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] neplatné. S ohledem na shora uvedené soud žalobě žalobkyně jako důvodné vyhověl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch, náklady řízení ve výši [částka] v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 25. dni příslušného měsíce pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dlužné částky s účinností od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. zmocněnci žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., když soud přihlédl k majetkovým, sociálním osobním poměrům žalovaného, který splácí insolvenční splátky [částka] měsíčně, vlastní 20 let staré osobní auto, přispívá družce na nájemné ve výši ½, tj. [částka] – [částka] měsíčně, případně ho platí celé, neboť družka je nezaměstnaná, k dispozici má ČID ve výši cca [částka] a příjem od zaměstnavatele 17 000 – [částka] měsíčně. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady právního zastoupení žalobkyně, a to odměnu advokáta ve výši [částka] za 7 úkonů právní služby (příprava s převzetím zastoupení, výzva, žaloba, vyjádření ve věci ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], [datum], [datum]) po [částka] dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, náhradu hotových výdajů ve výši [částka], tj. 7 úkonů právní služby (viz shora) po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a 21% DPH ve výši [částka] z odměny a náhrady, neboť zmocněnec žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto mu de § 137 odst. 3 o. s. ř. vzniklo právo na zaplacení daně z přidané hodnoty.