11 C 202/2020-194 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 691 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl na základě usnesení [příjmení] [okres] ze dne 2. 6. 2010 č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení [příjmení] [okres] ze dne 8. 7. 2010 [číslo jednací] [spisová značka] pověřen vedením exekuce k vymožení pohledávky ve výši 83 718 Kč s příslušenstvím oprávněné [příjmení] a úvěrní [právnická osoba] s. r. o. Exekuční řízení bylo žalovaným jakožto bývalým soudním exekutorem vedeno pod sp. zn. [spisová značka], povinnou osobou byla [jméno] [příjmení] a exekučním titulem byl rozhodčí nález rozhodce Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 11. 2009 sp. zn. [číslo]. V období od 17. 9. 2010 do 6. 6. 2011 bylo v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] vymoženo celkem 8 691,42 Kč (platby povinné na účet exekutora č. [bankovní účet]), z čehož na náhradu nákladů soudního exekutora [celé jméno žalovaného] bylo převedeno 6 691,42 Kč (dle exekučního příkazu ze dne 28. 12. 2012 č. j. [číslo jednací] a ze dne 31. 7. 2014 č. j. [číslo jednací] a na pohledávku oprávněné částka 2 000 Kč. Dne 31. 3. 2016 zanikl žalovanému výkon [exekutorský úřad] a nově byl jmenován soudní exekutor [celé jméno svědka], který vedl předmětné exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Povinná [jméno] [příjmení] navrhla dne 30. 11. 2017 zastavení exekuce z důvodu její nepřípustnosti (rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem). Na základě usnesení soudního exekutora [celé jméno svědka] ze dne 31. 1. 2018 č. j. [číslo jednací] byla nařízená exekuce zastavena a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zastavením exekuce došlo k zániku všech vydaných exekučních příkazů, tedy i těch, na jejichž podkladě byly náklady exekuce rozhodnuty a vymoženy exekutorem. Účinky vydaných exekučních příkazů zanikly ze zákona. Dle usnesení ze dne 31. 1.2018 č. j. [číslo jednací] nebyl soudnímu exekutorovi [celé jméno svědka] přiznán nárok na náhradu nákladů exekuce. Dle usnesení ze dne 12. 3. 2018 č. j. [číslo jednací] nebyl ani soudnímu exekutorovi [celé jméno žalovaného] přiznán nárok na náhradu nákladů exekuce. Dojde-li k zastavení exekuce s tím, že soudní exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů exekuce, které vymohl, je soudní exekutor povinen je vydat jako tzv. bezdůvodné obohacení poskytnuté z důvodu, který dodatečně odpadl. Dopisem ze dne 20. 7. 2018 se povinná [jméno] [příjmení] obrátila na žalovaného s žádostí o zaplacení částky 6 691 Kč, avšak žalovaný ji uvedenou částku neuhradil. Žalovaný si v době výkonu exekutorského úřadu převedl na svůj podnikatelský účet částku ve výši 6 691 Kč, čímž ji oddělil od nevypořádaného vymoženého plnění vedeného na zvláštním účtu exekutora dle § 46 odst. 5 exekučního řádu. Na Ministerstvo spravedlnosti se obrátila se žádostí o náhradu škody dne 25. 4. 2019 [jméno] [příjmení] a uvedla, že žádá o náhradu škody ve výši 6 691 Kč, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem bývalého soudního exekutora [celé jméno žalovaného] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], neboť exekuce byla zastavena a právo na náhradu nákladů exekuce soudnímu exekutorovi nevzniklo, a přesto jí nebyla uvedená částka uhrazena, kterou si soudní exekutor ponechal k úhradě nákladů exekuce. V uvedeném postupu žalovaného shledala žalobkyně nesprávný úřední postup dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., když bylo rozhodnuto, že soudní exekutor nemá právo n náhradu nákladů exekuce, avšak žalovaný si přesto uvedenou částku nechal. Jelikož žadatelce [jméno] [příjmení] vznikla škoda v příčinné souvislosti s nesprávným postupem soudního exekutora, za který odpovídá vedle exekutora rovněž Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, vyhověla žalobkyně v rámci mimosoudního projednání uplatněnému nároku žadatelky na náhradu škody ve výši 6 691 Kč stanoviskem ze dne 8. 1. 2020 a předmětná částka jí byla uhrazena ze strany žalobkyně dne 13. 1. 2020. Žalobkyně vyzvala přípisem ze dne 13. 3. 2020 žalovaného k úhradě způsobené škody ve výši 6 691 Kč v termínu do 30. 4. 2020. Žalovaný dopisem ze dne 27. 4. 2020 sdělil žalobkyni, že pohledávku ve výši 6 691 Kč vůči své osobě neuznává co do důvodu a výše, přičemž vyslovil názor, že za škodu odpovídá současný exekutor [celé jméno svědka]. K tomu žalobkyně uvedla, že nový soudní exekutor, který do své funkce nastoupil ke dni 1. 4. 2016, sice převzal předmětný spis [spisová značka], aniž by však v souvislosti s tím převzal od žalovaného i finanční prostředky, které byly v exekuci zaplaceny na účet žalovaného. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z důvodu neunesení důkazního břemene nebo nedostatku pasivní legitimace na jeho straně. Pokud jde o vztah exekutor a jeho nástupce, je tento vztah upravován exekučním řádem velmi okrajově, nikde se nehovoří o nástupnictví jako takovém. Odcházející exekutor a jeho nástupce se mezi sebou vypořádají dohodou, čímž je fakticky učiněna„ červená čára“ a platí daný stav věci bez dalších vzájemných nároků. Zde je nutno poukázat na to, že smlouva mezi exekutory, ať už je jakákoli (o narovnání, vyrovnání nebo kupní smlouvy), je vždy upravena občanským zákoníkem. 3. V průběhu řízení žalobkyně doplnila skutková tvrzení a uvedla, že oprávněná [právnická osoba] s. r. o. podala exekuční návrh v roce 2010, kdy byl rozhodčí nález vydaný na základě rozhodčí smlouvy považován za způsobilý a vykonatelný exekuční titul. Žalovaný byl na základě usnesení [příjmení] [okres] ze dne 2. 6. 2010 č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení [příjmení] [okres] ze dne 8. 7. 2010 [číslo jednací] [spisová značka] pověřen vedením exekuce k vymožení pohledávky ve výši 83 718 Kč. Oprávněná v době zahájení exekučního řízení vycházela z vykonatelného exekučního nálezu a objektivně nemohla předpokládat změnu rozhodovací praxe exekučních soudů. Rozhodným okamžikem pro dovození sjednoceného přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek, byl okamžik vydání usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, tedy den 11. 5. 2011. Od vydání tohoto usnesení si museli být soudní exekutoři vědomi skutečnosti, že neplatné rozhodčí doložky nikdy nemohou založit pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu. Podle žalobkyně měl soudní exekutor dát podnět k zastavení exekuce bez iniciativy účastníků řízení. Nesprávný úřední postup žalovaného jako soudního exekutora spočívá v tom, že po datu 11. 5. 2011 si žalovaný musel být vědom toho, že exekuci provádí na základě nevykonatelného exekučního titulu, a že je zde důvod k zastavění exekuce de § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Z uvedeného důvodu neměl žalovaný vymoženou částku ve výši 6 691 Kč oddělovat ze zvláštního účtu exekutora č. [bankovní účet], ale na zvláštním účtu ji ponechat, aby mohla být vrácena povinné [jméno] [příjmení] Náklady exekuce ve výši 4 691 Kč si žalovaný převedl ze svého zvláštního účtu č. [bankovní účet] na svůj podnikatelský účet č. [bankovní účet] dne 31. 7. 2014, tj. v den vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací], aniž by vyčkal doručení příkazu účastníkům a nabytí právní moci příkazu. I v tomto postupu lze spatřovat nesprávný úřední postup žalovaného. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je zaplacení částky 6 691 Kč s příslušenstvím. 5. Z provedených důkazů (rozhodčí nález ze dne 2. 11. 2009, usnesení [příjmení] [okres] ze dne 2. 6. 2010 č. j. 8 EXE 869/2010-16 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. 7. 2010 [číslo jednací] [spisová značka], doklady o přijatých platbách od [jméno] [příjmení], příkazy k úhradě nákladů exekuce ze dne 28. 12. 2012 č. j. [číslo jednací] a ze dne 31. 7. 2014 č. j. [číslo jednací], historie dispozičního oprávnění k účtu č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet], část výpisu z účtu žalovaného od ČSOB, usnesení soudního exekutora [celé jméno svědka] ze dne 31. 1. 2018 č. j. [číslo jednací], usnesení soudního exekutora [celé jméno svědka] ze dne 12. 3. 2018 č. j. [číslo jednací], výpověď svědka [celé jméno svědka], předžalobní výzva [jméno] [příjmení] ze dne 20. 7. 2018 adresovaná žalovanému, žádost [jméno] [příjmení] ze dne 2. 4. 2019 o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, stanovisko MS ze dne 8. 1. 2020 č. j. [spisová značka], pokyn k úhradě ze dne 8. 1. 2020 včetně potvrzení o zaplacení ze dne 13. 1. 2020, sdělení MS o pohledávce včetně výzvy žalovanému k zaplacení regresní částky ve výši 6 691 Kč, e-mail žalovaného ze dne 27. 4.2020) učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: 6. Na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Ing. [jméno] [příjmení] dne 2. 11. 2009 sp. zn. [číslo], který nabyl právní moci dne 12. 11. 2009, byl usnesením [příjmení] [okres] ze dne 2. 6. 2010 č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usne