12 C 247/2020-55 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 067,55 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalovanému na účet úvěr dne [datum] ve výši 3 500 Kč, který měl být splacen do [datum] s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 567,55 Kč. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál. Dne [datum] byl předžalobně vyzýván k úhradě dluhu. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která žalobou požaduje zaplacení jistiny dluhu s poplatkem a se zákonným úrokem z prodlení až do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z předložených důkazů soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba] dne [datum]. Jednalo se o úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno] [číslo]. Byla sjednána výše 3 500 Kč s poplatkem 3 567,55 Kč, což se zavázal žalovaný uhradit s RPSN 9 563,30 % ve lhůtě splatnosti [datum] ve výši 7 174,95 Kč. Z Potvrzení o provedení platby soud zjistil, že byla od [právnická osoba] provedena platba [datum] ve výši 3 500 Kč s variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] sdělila žalovanému, že pohledávku ve výši 11 804,09 Kč postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že vyzval žalovaného dne [datum] k úhradě dluhu do 3 dnů ve výši 11 804,09 Kč. Z podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum] doporučenou zásilku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum]. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Soud po provedeném dokazování dospěl k právnímu závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací na straně žalobkyně a dospěl k závěru, že původní věřitel předmětnou pohledávku na žalobkyni převedl smlouvou o postoupení pohledávek, takže je žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimována. Soud uzavřel, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatkem splatit. Soud však smlouvu vyhodnotil jako neplatnou, jak bude rozvedeno níže. Má tedy za to, že žalobkyně má nárok na vrácení poskytnuté částky 3 500 Kč jako plnění z neplatného titulu tj. bezdůvodného obohacení žalovaného. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak, to však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí co do částky 3 500 Kč a zákonného úroku od [datum], když žalovaný byl vyzván k úhradě dne [datum], lze předpokládat, že výzvu obdržel [datum]. Třídenní stanovená lhůta tedy skončila [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení. Naproti tomu žaloba byla zamítnuta co do požadavku na zaplacení částky 3 567,55 Kč představující dle smlouvy dlužné poplatky za poskytnutí úvěru. Tyto sice v petitu žalobkyně nekonkretizovala a zahrnula do celkové žalované částky, ale vyplývají z obsahu žaloby. V této části je žaloba dle soudu neoprávněná. V případě smlouvy o úvěru lze dohodnout úrok za poskytnutí peněz. Uvedené ustanovení je kogentní a nelze se od něj odchýlit, takže ujednání o poplatku je neplatné pro rozpor se zákonem - § 39 OZ. Pokud by byl poplatek posuzován jako skrytý úrok, pak byl by soudem vyhodnocen je rozporný s dobrými mravy, když je požadován ve vyšší výši než poskytnutá částka, tedy by byl úrok více než 100 % dluhu. Z uvedených důvodů byla žaloba, co se týká žalobkyní požadované částky na poplatcích ve výši 3 567,55 Kč zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně méně úspěšná než žalovaný. Ten však náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.