15 C 219/2021-50 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 7. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 322,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 23. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla v souladu se smluvním ujednáním na účet žalovaného a zbytek peněžitých prostředků na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal úvěr splácet řádně a včas spolu s úrokem v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč se splatností vždy do každého 20. dne daného měsíce. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 30. 5. 2021. Žalobkyně žalovanému zaslala celkem 4 upomínky a oznámení o zesplatnění úvěru, jehož součástí byla předžalobní výzva a vyúčtovala si poté v souladu se smlouvou náklady ve výši 400 Kč (4krát 100 Kč). Žalovaný je v současné době v prodlení se zaplacením neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 166,70 Kč a se zaplacením neuhrazené jistiny ve výši 26 717 Kč. Úroková sazba byla mezi účastníky sjednána ve výši 21,05 % ročně. Žalobkyně pak žalovanému v souladu se smlouvou vyúčtovala rovněž smluvní pokutu v celkové výši 2 994 Kč (6krát 499 Kč) a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 29 883,70 Kč za dobu od 31. 5. 2021 do 4. 7. 2021 ve výši 1 045 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud učinil následující skutková zjištění: - ze smlouvy o úvěru a příloh 1) a 2), z předpisu splátek a z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 11. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni celkovou částku úvěru ve výši 42 000 Kč, a to ve 40 měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, přičemž datum poslední splátky bylo sjednáno na 20. 3. 2024. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 21,05 % ročně. Ve smlouvě byl dále sjednán nárok žalobkyně na poplatek ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení a na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením sjednané měsíční splátky; - z výpisu z účtu a z přehledu splátek, že úvěr byl žalovanému poskytnut na dva účty ve výši 27 500 Kč a ve výši 2 500 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a celková částka neuhrazených splátek činí 3 166,70 Kč a neuhrazená jistina ke dni zesplatnění činí 26 717 Kč; - z upomínek a ze seznamu odeslaných upomínek, že žalovaný byl ve čtyřech případech upomínán k zaplacení dlužné částky; - z posouzení úvěruschopnosti zákazníka, z výplatních lístků žalovaného, z výpisu z centrální evidence exekucí, z výpisu z insolvenčního rejstříku, z výpisů z účtu žalovaného a z čestných prohlášení, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a posoudila ji kladně; - z oznámení o zesplatnění celkového dluhu s výzvou k úhradě dlužné částky a z podacího lístku, že dluh byl ke dni 30. 5. 2021 v celé výši zesplatněn a žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě celé dlužné částky. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 30. 5. 2021. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 11. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni celkovou částku úvěru ve výši 42 000 Kč, a to ve 40 měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, přičemž datum poslední splátky bylo sjednáno na 20. 3. 2024. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 21,05 % ročně. Ve smlouvě byl dále sjednán nárok žalobkyně na poplatek ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení a na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením sjednané měsíční splátky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dva účty ve výši 27 500 Kč a ve výši 2 500 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a celková částka neuhrazených splátek činí 3 166,70 Kč a neuhrazená jistina ke dni zesplatnění činí 26 717 Kč. Žalovaný byl ve čtyřech případech upomínán k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a posoudila ji kladně. Dluh byl ke dni 30. 5. 2021 v celé výši zesplatněn a žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě celé dlužné částky. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 30. 5. 2021. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Soud v rámci právního hodnocení posoudil výše uvedená skutková zjištění a s citovanými právními normami a dospěl k závěru, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem a poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník – žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když proká