15 C 85/2021-81 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 1. 2020 ve znění její opravy ze dne 2. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 960,55 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 16. 9. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které banka poskytla žalovanému půjčku ve výši 65 000 Kč. Mezi účastníky smlouvy byly sjednány smluvní úroky ve výši 11,90 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 794 Kč. Mezi smluvními stranami byl pro případ prodlení sjednán poplatek za odeslání upomínky ve výši 499 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2019 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 21. 1. 2019. 2. Z písemného podání žalobkyně ze dne 3. 6. 2021 dále vyplynulo, že žalovaný do zesplatnění úvěru, tj. do 16. 11. 2017, na předmětnou pohledávku uhradil 20 055,61 Kč, od zesplatnění pohledávky do postoupení pohledávky žalovaný uhradil 13 226,19 Kč a po postoupení pohledávky do podání žaloby uhradil 10 500 Kč. Po podání žaloby žalovaný uhradil celkem 18 500 Kč, když tato celková částka byla ve výši 14 228,46 Kč žalobkyní započtena na kapitalizované úroky za dobu do 20. 11. 2019 a ve výši 4 271,54 Kč na kapitalizované úroky z prodlení za dobu do 20. 11. 2019. V této části vzala žalobkyně svou žalobu zpět a řízení tak v této části bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2021 č. j. [číslo jednací]. Následně pak žalovaný uhradil částku 9 000 Kč, kterou žalobkyně ve výši 7 171,97 Kč započetla na kapitalizované úroky z prodlení za dobu od 21. 11. 2019 do 20. 10. 2020 a ve výši 1 828,03 Kč na kapitalizované úroky za dobu od 21. 5. 2021 do 20. 9. 2021. Žalobkyně tak žalobu vzala v této části zpět a soud řízení v této části zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). Na pohledávku žalobkyně žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem 71 282,80 Kč. 3. Žalovaný se k soudnímu jednání dostavil, ve věci se však blíže nevyjadřoval, pouze uvedl, že pomocí své maminky zaplatil 15 000 Kč, tato částka se však následně neobjevila na výpisu zaslaném věřitelem. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 16. 9. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč a žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit věřiteli jistinu ve výši 65 000 Kč včetně úroků ve výši výpůjční úrokové sazby 11,90 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 794 Kč včetně pojištění ve výši 85 Kč měsíčně (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba]). Původní věřitel žalovanému půjčku ve výši 65 000 Kč poskytl dne 16. 9. 2016 (zjištěno z výpisu z účtu). Podáním ze dne 16. 11. 2017, které bylo žalovanému odesláno dne 20. 11. 2017, bylo žalovanému oznámeno, že ke dni 16. 11. 2017 došlo k zesplatnění půjčky (zjištěno z oznámení o zesplatnění a z podacího archu). Dopisy ze dne 31. 10. 2017, 7. 7. 2017, 18. 3. 2017, 15. 9. 2017, 5. 5. 2017 a 13. 10. 2017 původní věřitel vyzval žalovaného k okamžité úhradě předmětné pohledávky (zjištěno z výzvy ze dne 31. 10. 2017, 7. 7. 2017, 18. 3. 2017, 15. 9. 2017, 5. 5. 2017 a 13. 10. 2017 a z podacích archů). Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2019 s účinností ke dni 21. 1. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 1. 2019, který byl žalovanému odeslán dne 28. 1. 2019 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek a z podacího archu). Dne 25. 9. 2019 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 24. 9. 2019 (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku). Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokázala žádné skutečnosti, z nichž by vyplynulo, že původní věřitel před uzavřením předmětné smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. 5. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen. <b>12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:</b> 13. Soud předně dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni předmětná pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek. 14. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení nesplnila svou povinnost tvrzení ani povinnost důkazní k prokázání skutečností, z nichž by vyplynulo, že původní věřitel před uzavřením předmětné smlouvy o půjčce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému soudnímu jednání, nemohla být o neusnesení těchto procesních povinností poučena. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní nepla