18 C 224/2021-20 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 9. 6. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 300 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22. 3. 2019 v 11:08 hodin bylo nalezeno vozidlo [označení vozidla], [registrační značka] na ulici [ulice] v [obec] na místě, kde je zakázáno zastavení vozidla – vyhrazené parkovací místo. Na vozidlo byl proto nainstalován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Stání vozidla na místě, kde je to zakázáno, bylo kvalifikováno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za který byla žalovanému uložena v blokovém řízení pokuta. Za osobu, která vozidlo na místě zanechala, byl jednoznačně označen žalovaný, který proto odpovídá za náklady na přiložení a odstranění technického prostředku ve výši 300 Kč (dle [anonymizována dvě slova] Nařízení obce [číslo] kterým se stanoví maximální výše za nucený odtah vozidel, za přiložení o odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla, ve znění pozdějších předpisů). Žalovaný byl k zaplacení nákladů za přiložení a odstranění technického prostředku znovu vyzván výzvou ze dne 5. 6. 2019, do dnešního dne však ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 22. 3. 2019 v 11:08 hodin bylo nalezeno vozidlo [označení vozidla], [registrační značka] na ulici [ulice] v [obec] na místě, kde je zakázáno zastavení vozidla – vyhrazené parkovací místo. Na vozidlo byl proto nainstalován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Stání vozidla na místě, kde je to zakázáno, bylo kvalifikováno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za který byla žalovanému uložena v blokovém řízení pokuta. Po odstranění byl žalovaný jako pachatel přestupku poučen o povinnosti zaplatit 300 Kč, což je maximální cena za přiložení a odstranění technického prostředku dle [anonymizována dvě slova] Nařízení obce [číslo] kterým se stanoví maximální cena za nucený odtah vozidel, za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla, které nabylo účinnosti dne 1. 8. 2012. Žalovaný byl žalobkyní k úhradě opakovaně vyzván výzvou ze dne 5. 6. 2019, která byla odeslána žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu. Žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil. 6. Podle § 17a odst. 5 věty první zák. č. 553/1991 Sb., o obecní policii, přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. 7. Podle [anonymizována dvě slova] Nařízení [územní celek] [číslo] které nabylo účinnosti od [datum], z [anonymizována dvě slova], maximální cena za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla se stanoví ve výši Kč 300 (slovy: tři sta Korun českých). 8. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Soud po provedeném dokazování s odkazem na shora uvedená zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný byl označen jako osoba, která zanechala vozidlo na místě, kde je to zakázáno. Jako taková odpovídá za náklady na přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, jejichž maximální výše byla stanovena na 300 Kč. Žalovaný byl o této skutečnosti na místě poučen, když nemohl uhradit náklady na místě. Byl mu sdělen i způsob a platební místo k uhrazení pohledávky, a byl ke splnění této své povinnosti znovu vyzván. Žalovaný však ničeho neuhradil. S ohledem na uvedené tak má žalobkyně nárok na zaplacení částky 300 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 4. 12. 2018 do zaplacení. Lhůtu ke splnění povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, a která splnila podmínku pro přiznání náhrady nákladů v řízení o splnění povinnosti dle § 142a o. s. ř., náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. představující paušální náhradu účastníka, jenž nebyl v řízení zastoupen, ve výši 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za celkem dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé). 12. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek, neboť žalobě žalobkyně, která je ze zákona osvobozena od povinnosti platit soudní poplatek, bylo vyhověno a žalovaný nemá proti ní právo na náhradu nákladů řízení, proto přechází poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 zákona č. zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění na žalovaného, který od této povinnosti nebyl osvobozen. Výše soudního poplatku činí dle položky 2a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona, 400 Kč Lhůtu ke splnění povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní.