20 C 191/2021-58 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 29 747 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 5. 5. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 21 529 Kč nejpozději do 14. 8. 2019. Žalovaná úvěr čerpala převodem na účet. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, proto věřiteli vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 15. 8. 2019 do 8. 11. 2020 ve výši 8 118 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 29 747 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč, z úroku ve výši 3 529 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 8 118 Kč a z poplatku za odeslání upomínek ve výši 100 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 4. Z výpisů z účtu, že na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno žalované byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka v celkové výši 18 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu a z potvrzení o zaplacení úplaty, že pohledávka za žalovanou byla věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 postoupena na žalobkyni, žalované toto bylo oznámeno dopisem ze dne 4. 12. 2020, který byl odeslán doporučeně dne 7. 12. 2020 a žalovaná v něm byla vyzvána, aby dlužnou částku žalobkyni uhradila do 10 dnů po obdržení dopisu. 6. Z předžalobní výzvy právního zástupce ze dne 3. 5. 2021 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. 7. Z obchodních podmínek a ze smluv o úvěru soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí v dané věci, když smlouva o úvěru není podepsána a ze samotné smlouvy nevyplývá, jakým způsobem byla smlouva o úvěru smluvními stranami uzavřena. 8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 9. Na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno žalované byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka v celkové výši 18 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 postoupena na žalobkyni, žalované toto bylo oznámeno dopisem ze dne 4. 12. 2020, který byl odeslán doporučeně dne 7. 12. 2020 a žalovaná v něm byla vyzvána, aby dlužnou částku žalobkyni uhradila do 10 dnů po obdržení dopisu. 10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 12. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 13. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 14. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 15. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. 22. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 23. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 24. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka. 25. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. 26. Jednak soud konstatuje, že z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, jakým způsobem byla smlouva ze strany žalované akceptována, smlouva není podepsána, není zde uveden ani žádný kód, ze kterého by vyplývalo, že žalovaná smlouvu o úvěru daného znění skutečně akceptovala a uzavřela. 27. Nad rámec těchto skutečností soud uvádí, že i kdyby snad bylo možno považovat smluvní vztah mezi stranami za prokázaný, pak ani v takovém případě by nebylo možno žalobě vyhovět v plném rozsahu. 28. Žalovaná by totiž v tomto smluvním vztahu vystupovala jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výsl