20 C 241/2021-47 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 13 460 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 20. 11. 2014 smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou půjčku částku 11 100 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 26 100 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 31. 12. 2015. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 12 640 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 10 365,80 Kč, dlužný poplatek ve výši 3 094,20 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 807,75 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ode dne 1. 1. 2016 do 6. 12. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 312,29 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ode dne 8. 1. 2016 do 6. 12. 2019 a dále úrok ve výši 23,72 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud tak v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: 4. Ze zákaznické karty ze dne 20. 11. 2014, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčce ověřil úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených mu žalovanou a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaná potvrdila svým podpisem na kartě. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaná žila ve spoluvlastněném bydlení, pobírala starobní důchod v měsíční výši 8 000 Kč a měla další příjmy v měsíční výši 4 300 Kč. Dále žalovaná uvedla měsíční výdaje na inkaso ve výši 1 500 Kč, na domácnost ve výši 2 000 Kč a na telefon ve výši 200 Kč, celkem tedy ve výši 3 700 Kč. 5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 11. 2014, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 20. 11. 2014 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou půjčku poplatek ve výši 11 100 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 26 100 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 31. 12. 2015. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy o půjčce byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 13 460 Kč bez příslušenství žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 7. 1. 2020. 7. Z výzvy k plnění a z podacího lístku, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 3. 9. 2020 podaným na poštu dne 4. 9. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 9. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 20. 11. 2014 smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou půjčku částku 11 100 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 26 100 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 31. 12. 2015. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná při posouzení úvěruschopnosti uvedla v zákaznické kartě, že žije ve spoluvlastněném bydlení, má pravidelný měsíční příjem ze starobního důchodu ve výši 8 000 Kč a další příjmy ve výši 4 300 Kč, a dále měsíční výdaje ve výši 3 700 Kč. Právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalované půjčku splácet na základě předloženého občanského průkazu, výplatních pásek, dokladu SIPO a výměry důchodu. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 12 640 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 13 460 Kč bez příslušenství žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 7. 1. 2020. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 3. 9. 2020 podaným na poštu dne 4. 9. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 10. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle ust. § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla. 12. Podle ust. § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu. 13. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuj