25 C 145/2021-57 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u soudu dne 17. 9. 2021 se žalobce domáhal určení, že výpověď ze dne 21. 7. 2021, daná mu prvním žalovaným z nájmu bytu [číslo] v prvním nadzemním podlaží domu pod adresou [adresa] (dále též jen„ byt“), je neplatná. Tvrdil, že první žalovaný je na základě kupní smlouvy ze dne 28. 4. 2021 vlastníkem bytu. Žalobce je na základě dohody o odevzdání a převzetí bytu ze dne 7. 10. 1974 již 47 let nájemcem bytu a užívá jej od počátku společně se svou manželkou – druhou žalovanou (tu označil jako dalšího účastníka na straně žalované s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1704/2008, uveřejněného pod R 34/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, části civilní). Byt tedy není ve výlučném nájmu žalobce, nýbrž ve společném nájmu žalobce a druhé žalované. První žalovaný doručil dne 22. 7. 2021 výpověď z nájmu bytu žalobci, druhé žalované tato výpověď doručena nebyla. Již z této skutečnosti dovozuje žalobce neplatnost podané výpovědi. Společný nájem bytu manželi svědčí oběma z nich společně a nerozdílně, což se projevuje mj. tím, že rovněž výpověď z nájmu musí být dána oběma manželům a oběma musí být také doručena, což se v projednávané věci nestalo. V dané souvislosti poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5939/2016, potažmo ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98. Žalobce má dále za to, že nebyl naplněn ani tvrzený výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z., tedy že první žalovaný potřebuje byt pro svou zletilou dceru [jméno] [příjmení]. První žalovaný nabyl byt pouhé tři měsíce před podáním výpovědi, a to s vědomím, že na něm vázne nájemní vztah žalobce. V krátkém období po nabytí vlastnického práva k bytu předložil první žalovaný žalobci návrh nové nájemní smlouvy, v níž navrhl zvýšení měsíčního nájemného z dosavadních 3 330 Kč na 9 500 Kč, resp. na 7 500 Kč po dobu plánované rekonstrukce bytu. Poté, co žalobce odmítl novou nájemní smlouvu uzavřít a odmítl rovněž postup prvního žalovaného týkající se chystaných zásadních změn bytu, obdržel shora uvedenou výpověď z nájmu bytu. Žalobce má za to, že výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. nemůže být naplněn v situaci, kdy potřeba pronajímatele ve smyslu tohoto ustanovení existuje již v době uzavření kupní smlouvy k bytu, a to bez ohledu na to, zda má potřebu bytu sám pronajímatel anebo tuto zajišťuje třetí osobě. Stejně tak pak nemůže být uvedený výpovědní důvod naplněn tehdy, rozhodne-li se pronajímatel bytovou potřebu vyvolat uměle až poté, co není úspěšné jeho jednání s nájemcem o zvýšení nájemného. O takový případ se jedná rovněž v posuzované věci, neboť první žalovaný nabídl byt svojí dceři k užívání až poté, co nebyl požadovaným způsobem realizován jeho investiční záměr v rámci nájemního vztahu. V neposlední řadě pak žalobce namítá neplatnost podané výpovědi pro její rozpor s dobrými mravy, v souvislosti s čímž poukazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 775/06, potažmo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, či ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2297/2004. Žalobce a druhá žalovaná bydlí v bytě již 47 let, vychovali v něm společné potomky a společně zde také zestárli. Žalobci je 72 let, druhé žalované 70 let, oba mají k bytu silnou citovou vazbu a skončení nájmu jim způsobí neodčinitelné psychické následky a příkoří. 2. První žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že si je vědom neplatnosti podané výpovědi z důvodu, že tato nebyla doručena rovněž druhé žalované. Manželka žalobce není uvedena v zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 7. 10. 1974, na jejímž základě vzniklo žalobci právo užívání bytu, a její údaje nebyly prvnímu žalovanému sděleny ani žádným jiným způsobem. Za dané situace první žalovaný souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání tak, že bude podané žalobě vyhověno. Ostatní žalobní argumentaci považuje první žalovaný za právně irelevantní. 3. Soud následně vyzval žalobce a druhou žalovanou, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. 4. Žalobce k výzvě soudu sdělil, že s ohledem na vyjádření prvního žalovaného souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Současně se vzdal práva na náhradu nákladů řízení vůči druhé žalované. 5. Druhá žalovaná k výzvě soudu sdělila, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Uvedla, že jí žádná výpověď z nájmu bytu nebyla doručena a pokud by se tak stalo, nikdy by s ní nesouhlasila. V bytě bydlí skoro 50 let a chce v něm bydlet i dál. 6. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a s ohledem na souhlasné stanovisko všech účastníků, postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 7. Soud učinil následující skutková zjištění: 8. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že první žalovaný je vlastníkem jednotky [číslo] – bytu, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb. v budově [adresa] – bytovém domě, postavené na pozemcích p. [číslo] v k. ú. a obci [obec], okresu [okres]. K jednotce náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku ve výši 6223/51560. Vlastnické právo prvního žalovaného bylo zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne 28. 4. 2021 a právní účinky zápisu nastaly k datu 5. 5. 2021. 9. Z kupní smlouvy ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a prvním žalovaným jako kupujícím a jejím předmětem byl převod vlastnického práva k jednotce a spoluvlastnickým podílům na společných částech domu a pozemku, jak byly vymezeny v předchozím odstavci, za kupní cenu 650 000 Kč. 10. Ze zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 7. 10. 1974 soud zjistil, že mezi žalobcem a příslušnou organizací byla na základě rozhodnutí o přidělení bytu [označení bytu] ze dne 1. 9. 1974 sjednána dohoda o odevzdání a převzetí bytu, na jejímž základě získal žalobce byt do užívání. Rozsah užívacího práva byl určen zákonem č. 40/1964 Sb. a vyhláškou č. 45/1964 Sb., podrobnosti o způsobu užívání bytu, společných prostor a zařízení domu a o užívání služeb pak byly upraveny domovním řádem. Žalobce se zavázal platit za užívání bytu s účinností od 1. 10. 1974 úhradu ve výši 269 Kč měsíčně. 11. Z oddacího listu soud zjistil, že žalobce a druhá žalovaná vstoupili dne 4. 9. 1971 před Městským národním výborem v [obec] do manželství. Z výpisů z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že toto manželství dosud trvá. 12. Z evidenčního listu nájemného soud zjistil, že s platností od června 2020 byl žalobce povinen platit tehdejšímu pronajímateli, [právnická osoba], za užívání bytu úhradu v celkové výši 5 120 Kč měsíčně. Tato sestávala z nájemného ve výši 3 330 Kč a záloh na služby ve výši 1 790 Kč. Z listiny se podává, že žalobce má byt v užívání od data 7. 10. 1974, a že jej obývá se svou manželkou – druhou žalovanou. 13. Z výpovědi nájmu bytu ze dne 21. 7. 2021 soud zjistil, že jí první žalovaný vypověděl žalobci nájem bytu„ tvořeného jím vlastněnou bytovou jednotkou [číslo] – byt, umístěnou v I. nadzemním podlaží budovy [adresa] v obci [obec]“. Výpověď byla podána podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. a byla odůvodněna tím, že první žalovaný potřebuje byt pro svou zletilou dceru [jméno] [příjmení]. Součástí výpovědi bylo mj. poučení o právu žalobce domáhat se soudního přezkumu její oprávněnosti ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy mu byla doručena. Z obálky bylo zjištěno, že výpověď byla žalobci odeslána 21. 7. 2021. 14. Ze shodného tvrzení účastníků soud dále zjistil, že výpověď nájmu bytu byla doručena pouze žalobci, druhé žalované doručena nebyla. 15. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 16. Žalobce dne 7. 10. 1974 uzavřel dohodu o odevzdání a převzetí bytu a začal užívat byt. Žalobce byl v době uzavření dohody ženatý, jeho manželkou tehdy byla a dosud je druhá žalovaná. Žalobce a jeho manželka byt dosud užívají. Vlastníkem bytu je první žalovaný. Dne 22. 7. 2021 byla žalobci doručena výpověď nájmu bytu, kterou první žalovaný vypověděl žalobci ve smyslu § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. nájem bytu s odůvodněním, že potřebuje byt pro svou zletilou dceru [jméno] [příjmení]. Druhé žalované nebyla výpověď doručena. Žalobce podal dne 17. 9. 2021 proti pronajímateli a své manželce žalobu o neplatnost výpovědi z nájmu bytu. Žalovaný pronajímatel, akceptoval neplatnost výpovědi a navrhl, aby žalobě bylo vyhověno. Žalovaná, manželka žalobce, akceptovala neplatnost výpovědi a navrhla, aby žalobě bylo vyhověno. 17. Právní posouzení věci: 18. Podle § 155 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 1991 (dále jen„ s.o.z.“) (1) Právo užívat byt vznikne dohodou o odevzdání a převzetí bytu sjednanou mezi organizací a občanem. (2) O dohodě o odevzdání a převzetí bytu se sepíše zápis, který podepíše ten, kdo jednal za organizaci, a občan, který s organizací dohodu uzavřel