29 C 231/2021-79 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem. Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru s původním věřitelem společností [právnická osoba] Žalovaný byl v rámci posouzení úvěruschopnosti lustrován z veřejně dostupných databází. Na základě smlouvy o úvěru poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovanému byl úvěr v uvedené výši poskytnut převodem na jemu uvedený bankovní účet, žalovaný však do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne [datum], žalovaný však ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozsudek podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. zkrácenou verzi odůvodnění. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a původním věřitelem, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí peněžní částky žalovanému ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně příslušenství do [datum], avšak neuhradil ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávky s přílohami ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslaném žalovanému téhož dne. Předžalobní výzvou ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splacení dluhu. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Podle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 13. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Soud uzavírá, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného a převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její právní předchůdce uzavřel s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytl žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši, způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech, viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně DPH 21 % ve výši 189 Kč z odměny a náhrad, neboť zmocněnec žalobkyně je plátcem DPH. Lhůta k plnění byla stanovena i u výroku II. obecná třídenní a to ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.