29 C 291/2021-55 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 5 245 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela po posouzení úvěruschopnosti žalované s touto dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalované poskytla téhož dne úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 080 Kč do [datum]. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalovaná vyplnila žádost i veškeré vyžadované údaje, obdržela svůj SMS kód pro podpis úvěrové smlouvy ([číslo]) a žalobkyně ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] na účet žalované č. [bankovní účet] zaslala částku 4 000 Kč. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužnou částku v celkové výši 5 080 Kč ve stanovené lhůtě neuhradila. Žalobkyně si v souladu se sjednanými podmínkami také nárokuje zaplacení poplatku ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši celkem 5 245 Kč předžalobní výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žalobkyní tvrzené skutečnosti nijak nerozporovala. Na výzvu soudu dle ust. § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaná nevyjádřila a soud tak uplatnil fikci souhlasu dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a soud tak rozhodl ve věci v souladu s ust. § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela po řádném a dostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované s touto dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalované poskytla téhož dne úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 080 Kč do [datum]. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalovaná vyplnila žádost i veškeré vyžadované údaje, obdržela svůj SMS kód pro podpis úvěrové smlouvy ([číslo]) a žalobkyně ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] na účet žalované č. [bankovní účet] zaslala částku 4 000 Kč. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužnou částku v celkové výši 5 080 Kč ve stanovené lhůtě neuhradila. Žalobkyně si v souladu se sjednanými podmínkami také nárokuje zaplacení poplatku ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši celkem 5 245 Kč předžalobní výzvou ze dne [datum]. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Žalobkyně v řízení prokázala, že uzavřela se žalovanou dne [datum] platnou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 4 000 Kč, který byla žalovaná povinna splatit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1080 Kč. Ve smlouvě o úvěru si žalobkyně se žalovanou sjednaly službu tzv. Presto za poplatek 165 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas a dostala se s plněním svého závazku do prodlení, vznikl žalobkyni v souladu se smlouvou o úvěru rovněž nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty splatnosti, tj. od [datum] do zaplacení. Z uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 5 245 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., včetně příslušenství, jehož vyčíslení a splatnost soud taktéž shledal správnou. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 6 503 Kč, sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč, když advokát žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku.