11 C 213/2021-69 — Okresní soud v Olomouci

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení z neoprávněně vyměřených poplatků spojených se studiem ve výši 7 065,83 Kč, uplatněný u soudu žalobou ze dne 27. 8. 2021. Po provedeném řízení dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 2. Děkan [anonymizována dvě slova] žalované vyměřil žalobci rozhodnutím ze dne 7. 6. 2018, č. j. F170936/31-07 [číslo], poplatek spojený se studiem ve výši 20 000 Kč, splatný do 90 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. K odvolání žalobce rektor žalované rozhodnutím ze dne 9. 8. 2018, č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí děkana [anonymizována dvě slova] žalované potvrdil. Žalobce provedl dne 14. 11. 2018 bezhotovostní úhradu, jíž vyměřený poplatek spojený se studiem uhradil na účet žalované. Rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 10 As 178/2019-29, Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 4. 2019, č. j. 64 A 6/2018-33, zrušil shora uvedená rozhodnutí děkana [anonymizována dvě slova] žalované a rektora žalované, vrátil věc žalované k dalšímu řízení a rozhodl o nákladech řízení. Dne 16. 12. 2020 vrátila žalovaná žalobci neoprávněně vyměřený poplatek spojený se studiem ve výši 20 000 Kč. Dále děkan [anonymizována dvě slova] žalované vyměřil žalobci rozhodnutím ze dne 17. 12. 2018, č. j. F170936/31-03 [číslo], poplatek spojený se studiem ve výši 20 000 Kč, splatný do 90 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. K odvolání žalobce rektor žalované rozhodnutím ze dne 20. 2. 2019, č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí děkana [anonymizována dvě slova] žalované potvrdil. Žalobce provedl dne 27. 5. 2019 bezhotovostní úhradu, jíž vyměřený poplatek spojený se studiem uhradil na účet žalované. Rozsudkem ze dne 16. 12. 2020, č. j. 65 A 16/2019-56, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci posledně jmenovaná rozhodnutí děkana [anonymizována dvě slova] žalované a rektora žalované zrušil, vrátil věc žalované k dalšímu řízení a rozhodl o nákladech řízení. Dne 8. 2. 2021 vrátila žalovaná žalobci neoprávněně vyměřený poplatek spojený se studiem ve výši 20 000 Kč. V obou popsaných případech vrátila žalovaná žalobci poplatek spojený se studiem ještě předtím, než k tomu byla žalobcem vyzvána. 3. Podle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu; do doby studia se započtou též doby všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech, které byly ukončeny jinak než řádně podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3, nejde-li o předchozí studium, po jehož ukončení student řádně ukončil studijní program stejného typu. Období, ve kterém student studoval v takovýchto studijních programech, nebo v takovýchto studijních programech a v aktuálním studijním programu souběžně, se do doby studia započítávají pouze jednou. Od celkové doby studia vypočtené podle tohoto odstavce se však nejdříve odečte uznaná doba rodičovství. 4. Podle § 58 odst. 6 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, poplatky za studium s výjimkou odstavce 4 jsou příjmem stipendijního fondu veřejné vysoké školy. 5. Podle § 58 odst. 8 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, na poplatky spojené se studiem stanovené podle odstavců 1 až 4 se nevztahují obecné předpisy o poplatcích. 6. Podle § 2991 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení úroků z prodlení z neoprávněných poplatků za studium, vyměřených mu podle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. V rámci svých procesních podání mj. tvrdil, že v dané věci jsou aplikovatelné závěry vyslovené v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 38/2010 a 9 Afs 128/2016, které se zabývají problematikou zrušení správního rozhodnutí pravomocným rozhodnutím soudu a s tím související problematikou důvodnosti nároku na tzv. sankční úrok. Tento právní názor žalobce soud nesdílí, a to z následujících důvodů. Obě citovaná rozhodnutí se zabývala otázkou oprávněnosti a splatnosti tzv. sankčního úroku, jenž je zakotven v ust. § 64 odst. 6 daňového řádu účinného do r. 2009, potažmo v ust. § 254 odst. 1 současného daňového řádu. Uvedená ustanovení upravují povinnost správce daně, resp. subjektu, na nějž se jako na správce daně pohlíží, zaplatit subjektu, jemuž byla chybně vyměřena daň či jiná obdobná platební povinnost, která je příjmem veřejného rozpočtu, tzv. sankční úrok v konkrétní výši a s konkrétní splatností. Podle výslovného znění § 58 odst. 8 zákona o vysokých školách se však na poplatky spojené se studiem nevztahují obecné předpisy o poplatcích, což je zejména právě daňový řád a jeho ustanovení upravující předmětný sankční úrok. Tyto poplatky navíc neplynou do veřejného rozpočtu, neboť jsou příjmem stipendijního fondu veřejné vysoké školy, jenž není ustanovením § 2 odst. 2 daňového řádu mezi veřejné rozpočty zařazen. Z uvedených důvodů nelze dle názoru soudu vycházet v posuzované věci ze závěrů NSS obsažených ve zmíněných rozhodnutích, resp. z ustanovení daňového řádu, která upravují následky chybného uložení platební povinnosti a nárok na tzv. sankční úrok, nýbrž je nutno vyjít z obecné právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v občanském zákoníku. 11. Občanský zákoník ve svém ust. § [číslo] odst. 2 stanoví, že bezdůvodně se obohatí mj. ten, kdo získá majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. Ve vztahu k tomuto důvodu vzniku bezdůvodného obohacení v minulosti Nejvyšší soud dovodil (srov. rozsudek sp. zn. 28 Cdo 4478/2016), že„ plnil-li žalovaný na neexistující dluh na základě povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu, které neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům, pak žalobci vzniká bezdůvodné obohacení okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno. Vzniká-li bezdůvodné obohacení až pravomocným zrušením rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, nemůže se před tímto okamžikem dostat obohacený do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení a nemůže mu ani vzniknout povinnost platit úroky z prodlení“. Byť tento judikát hovoří o povinnosti uložené rozhodnutím soudu, které bylo posléze zrušeno, je soud toho názoru, že předmětné závěry je možno uplatnit rovněž ve vztahu k bezdůvodnému obohacení vzniklému zrušením správního rozhodnutí ukládajícího určitou platební povinnost, u něhož se neuplatní pravidla daňového řádu týkající se tzv. sankčního úroku. 12. S ohledem na vše doposud řečené proto dospěl soud k závěru, že v posuzované věci vzniklo v souladu s citovanými závěry Nejvyššího soudu bezdůvodné obohacení na straně žalované až zrušením rozhodnutí jejích orgánů Nejvyšším správním soudem, resp. Krajským soudem v Ostravě. 13. Splatnost peněžitého bezdůvodného obohacení, tedy okamžik, od něhož je možné požadovat zaplacení úroků z prodlení, nastává ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník vyzván věřitelem k plnění. V posuzovaném případě žalovaná vrátila žalobci bezdůvodné obohacení ještě předtím, než ji žalobce k tomuto plnění vyzval, tedy ještě před samotnou splatností takto vzniklého nároku. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná se s předmětnou úhradou nedostala do prodlení a žalobní požadavek žalobce proto nemůže být oprávněný. Soud proto podanou žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítnul. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení procesně úspěšné žalované. Tato náhrada v celkové výši 900 Kč sestává z nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za celkem 3 úkony (odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření ze dne 6. 12. 2021, účast u jednání soudu), v paušální výši