13 C 435/2021-24 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 1. 9. 2021 zaplacení částky 1 524 Kč se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení s tím, že se žalovaný v [obec] dne 28. 6. 2021 na lince hromadné dopravy provozované Dopravním podnikem [anonymizováno] [obec], akciové společnosti, neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a naplnil podmínky pro to, aby na něm provozovatel veřejné dopravy požadoval vždy úhradu přirážky ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu a dále pak jízdné ve výši 24 Kč. Žalovaný uvedený dluh dobrovolně neuhradil ani na výzvu právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl dne 28. 6. 2021 kontrolována kontrolorem žalobkyně na autobusové lince [anonymizováno], když žalovaný se při kontrole neprokázal jízdním dokladem. Žalovaný zápis o provedené přepravní kontrole podepsal. Výše jízdného činí v daném případě 24 Kč a vyplývá z platného tarifu žalobkyně. V přepravních podmínkách žalobkyně, o nichž byl informován žalovaný, si žalobkyně vymezila přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro případ jízdy bez platného jízdního dokladu. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. 5. Podle § 2550 o. z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Podle § 2551 o. z. dopravce se při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády. 7. Podle § 2553 odst. 1 občanského zákoníku, jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. 8. Podle § 2578 občanského zákoníku, podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. 9. Dle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně činí výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu 1 500 Kč za každého cestujícího. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Dle ust. § 37 odst. 5 z. č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující mimo jiné povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 14. Dle ust. § 37 odst. 6 z. č. 266/1994 Sb., o drahách, stanoví dopravce v přepravních podmínkách výši přirážky. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 15. Podle ust. § 49 odst. 3 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu ve znění pozdějších předpisů, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. 16. Podle ust. § 4 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu ve znění pozdějších předpisů, cestující se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem, není-li dále stanoveno jinak. 17. Soud s ohledem na výše citované právní normy uzavírá, že žalobkyně prokázala, že žalovaný použil její dopravní prostředek bez platného jízdního dokladu a vznikla mu tak povinnost uhradit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. V dané procesní situaci bylo pouze a jen na žalovaném, aby tvrdil a současně soudu prokázal, že žalobkyni žalobní nárok byť částečně uhradil. Žalovaný tuto skutečnost netvrdil a z provedeného dokazování se nepodává, že by ji prokázal. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost opírající se o shora uvedenou právní úpravu, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 1 524 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, kdy počátek prodlení a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení odpovídá skutkovým zjištěním soudu a zákonu neodporují. Lhůta k plnění byla stanovena jakožto obecná třídenní lhůta, a to ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 189 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 1 489 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.