18 C 153/2022-66 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 29. 3. 2022 k Okresnímu soudu v Olomouci se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 646,49 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] ze dne 20. 12. 2019 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] na základě které žalovaný čerpal částku 11 000 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 27. 10. 2021. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, svůj dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě, celkem dluží žalobkyni částku 10 646,49 Kč s příslušenstvím. Žalobce dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 411,23 Kč. Tato smluvní pokuta vznikla, jelikož žalovaný nesplácel původnímu věřiteli úvěr řádně a včas, a proto žalovanému vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky úvěru tj. od 20. 12. 2020 z částky 17 037,45 do 13. 1. 2021 Smluvní pokuta byla společností [právnická osoba] rovněž postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 10. 2021 na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Dne 20. 12. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO], Smlouvu o úvěru [anonymizováno] Smlouva byla sjednána online a uzavřena v elektronické podobě. Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč na bankovní účet, který žalovaný zadal do registračního formuláře, přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit jistinu ve výši 11 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 971,96 Kč a smluvním úrokem z úvěru ve výši 697,49 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 1 556 Kč, přičemž splatnost poslední splátky a tím i celého úvěru nastala dne 19. 12. 2020. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný o úvěr zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadovanou výši úvěru a vyhovující počet splátek úvěru. V tento okamžik se žalovanému zobrazily veškeré informace o úvěru, tedy jaký bude poplatek za poskytnutí úvěru a jakou celkovou splátku bude muset splatit. Žalovaný následně vyplnil registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání jména, příjmení, rodného čísla, čísla občanského průkazu, údajů o zaměstnání, výši příjmu a kontaktní osobě. Po vyplnění formuláře přišla žalovanému zpráva na jím zadané telefonní číslo s unikátním kódem, který žalovaný opsal do příslušného pole ve formuláři, čímž dokončil žádost o úvěr. Na základě těchto informací a žalovaným předložených listin – Výpisy z běžného účtu a výplatní pásky schválil právní předchůdce žalobkyně úvěr pro žalovaného a na zadaný bankovní účet odeslal požadovanou finanční částku – 11 000 Kč. Tímto žalovaný čerpal úvěr. (Smlouva o úvěru ze dne 20. 12. 2019, Potvrzení o platbě, Výplatní pásky žalovaného a výpis z běžného účtu žalovaného, Splátkový kalendář). Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost splatit částku sjednanou ve Smlouvě řádně a včas, měl právní předchůdce žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Žalobkyni vzhledem k prodlení se splácením úvěru ze strany žalovaného vzniklo právo požadovat náklady za vymáhání pohledávky v celkové výši 256 Kč, které se skládají z nákladů za odeslané dopisy, telefonní hovor a osobní návštěvu žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 27. 10. 2021 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021, Poštovní podací arch dokládajícího odeslání oznámení o postoupení pohledávek). Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 19 076,89 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 10 646,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 577,54 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 185,63 Kč a smluvní pokuty ve výši 411,23 Kč, nákladů za vymáhání pohledávky před podáním žaloby 256 Kč (Smlouva o úvěru ze dne 20. 12. 2019, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021). Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 3. 2. 2022, ani přes to však nebyla dlužná částky ze strany žalovaného zaplacena (Předžalobní výzva ze dne 3. 2. 2022 vč. poštovního podacího archu). 4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 7. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) 8. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 10. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 11. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2021 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Soud dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což poté splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 11 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky ve výši 11 057,72 Kč včetně příslušenství