18 C 179/2022-57 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 16. 3. 2022 k Okresnímu soudu v Olomouci se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 29. 9. 2020 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], na základě které žalovaný čerpal nejprve částku 10 000 Kč a poté využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 na společnost [právnická osoba], která pohledávku, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 žalobkyni jako novému věřiteli. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, svůj dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě, celkem dluží žalobkyni částku 15 000 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Dne 29. 9. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky. Smlouva byla sjednána online a uzavřena v elektronické podobě. Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit úvěr do 8. 12. 2021. Žalovaný následně využil možnosti navýšení úvěru a dne 12. 11. 2020 čerpala dalších 5 000 Kč. Žalovaný tedy čerpal úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet dne 29. 9. 2020. Žalovaný o úvěr zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu. V rámci dokončení žádosti o úvěr provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o úvěr. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o úvěru, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry úvěru. Na základě těchto informací právní předchůdce žalobkyně zahájil schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o úvěr byla žalovanému následně schválena a dne 29. 9. 2020 byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 10 000 Kč a dne 12. 11. 2020 částka 5 000 Kč v obou případech na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný odsouhlasil při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl Souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením SOLUS a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail uvedený při žádosti o úvěr (Smlouva o úvěru ze dne 29. 9. 2020, Smlouva o úvěru ze dne 13. 11. 2020, Obchodní podmínky smlouvy o úvěru, Výpis z účtu [anonymizováno] potvrzující převedení verifikační platby žalovaným, 2x Výpis z účtu [anonymizováno] potvrzující čerpání úvěru převedením na účet žalovaného). Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 převedena na společnost [právnická osoba], která pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 převedla na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 18. 12. 2021 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, Příloha Smlouvy o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2021). Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dluhu ve výši 15 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 15 000 Kč od 9. 12. 2021 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2021, ani přes to však nebyla dlužná částky ze strany žalovaného zaplacena (Předžalobní výzva ze dne 18. 12. 2021 vč. podacího lístku). 4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 7. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) 8. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 10. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 11. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2021 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Soud dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což poté splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky ve výši 15 000 Kč včetně příslušenství tak soud shledal důvodným a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. Lhůta k plnění byla stanovena jakožto obecná třídenní pariční lhůta, a to ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč ve lhůtě 3 dnů od prá