18 C 303/2022-39 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 18. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 681,61 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 5 000 Kč, následně dle Dodatku ke Smlouvě do výše 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 150 Kč (dle Dodatku 720 Kč). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a žalobkyně byla tak nucena po předchozích marných výzvách k úhradě úvěr ke dni 25. 8. 2021 zesplatnit. Výzvou k úhradě ze dne 29. 4. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 5 000 Kč (čl. 1 písm. a) Smlouvy), následně dle Dodatku ke Smlouvě (dále jen "Dodatek") do výše 24 000 Kč (čl. 2 Dodatku), a to s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru až do výše tohoto limitu - revolvingový úvěr. Žalobkyně v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného a tento byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 150 Kč (dle Dodatku 720 Kč) splatnými vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce dle čl. 3 Smlouvy (Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] Dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a žalobkyně byla tak nucena po předchozích marných výzvách k úhradě úvěr ke dni 25. 8. 2021 zesplatnit dle čl. 7 Smlouvy, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem z téhož dne. Výzvou k úhradě ze dne 29. 4. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně vyčíslila svůj žalovaný nárok k 25. 8. 2021, kdy k tomuto dni došlo k zesplatnění úvěru. Dluh žalovaného činil k 25. 8. 2021 částku v celkové výši 28 681,61 Kč skládající se z jistiny ve výši 24 000 Kč, řádného úroku ve výši 1 614,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 6,91 Kč a poplatků ve výši 3 060 Kč (poplatek za pojištění vyčerpané částky ve výši 240 Kč měsíčně za duben 2021 až červenec 2021, tj. celkem za pojištění 960 Kč - pojištění sjednáno v čl. 6 Smlouvy, a dále poplatky za správu klienta v prodlení ve výši 2 100 Kč) (dopis ze dne 25. 8. 2021 - zesplatnění úvěru, výzva k úhradě ze dne 29. 4. 2022, výpis z účetní evidence žalobkyně). 4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 5. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 6. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 7. Podle ust. § 2662 občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 8. Dle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalobce tak nenese důkazní břemeno ohledně vzniku dluhu a je naopak na žalovaném, aby prokázal, že dluh nevznikl, nebo že byl splněn či z jiného důvodu zanikl. 9. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. 10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dovozuje, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o vedení účtu – rámcová smlouva a smlouvy o úvěru, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněných smluv, a to vedením běžného účtu žalovanému a poskytnutím peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost poskytnuté peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4.6.2010, č.j. 75Co 75/2010-83, popř. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má z důkazních prostředků předložených a označených žalobkyní za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovanými výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a účtované poplatky, když dospěl k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu úvěrové jistiny, pak tento odpovídá skutkových zjištěním soudu a matematické enumeraci. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Žalovaný takto nepostupoval a úhradu žalobní pohledávky žalovaným soud za prokázanou nemá. Žalovaný je povinen uhradit úvěrovému věřiteli poskytnuté čerpané úvěry, včetně sjednaných úroků. Nadto bylo v řízení provedenými důkazy prokázáno, že žalovaný uznal dle ust. § 2053 občanského zákoníku vůči žalobkyni svůj dluh co do důvodu i výše. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem sou