18 C 319/2021-121 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 21. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 215,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 5. 2019 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě [číslo], na základě které poskytla žalovanému úvěr až do výše 19 000 Kč. Žalovaný čerpal peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej ke dni 14. 10. 2020 zesplatnila. Ke dni 21. 6. 2021 činí dlužná částka 28 867,46 Kč a sestává z jistiny ve výši 23 215,90 Kč a příslušenství. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze žádosti o poskytnutí úvěru, ze smlouvy o úvěru, z všeobecných obchodních podmínek, obchodních podmínek a ze sazebníku poplatků soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 5. 2019 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 19 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z částky vyčerpané ke dni vystavení výpisu, vždy alespoň 500 Kč a platit úrok ve výši 19,9 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry a sazebník poplatků. Dle čl. 9 OPSÚ pokud je žalovaný v prodlení se splácením jakékoliv částky vůči žalobkyni, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, tedy prohlásit, že všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení (oznámení). Dle čl. I.7. Smlouvy je žalobkyně oprávněna požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení v zákonné výši. Dle sazebníku poplatků činí poplatek za upomínku 300 Kč a poplatek za první a další výzvu 500 Kč; - z přehledu smlouvy, že žalobkyně provedla u žalovaného kontrolu databází, scoring; - z předsmluvních informací, že žalobkyně poskytla žalovanému informace týkající se úvěru; - z informací o klientovi, že žalovaný měl ke dni uzavření úvěrové smlouvy 1 splátkový kontrakt a hypotéku, měsíční splátky činily celkem 1 908 Kč, nesplacená jistina celkem 3 894 Kč, neměl žádné dlužné či nesplacené splátky; - z oznámení o zesplatnění a z dodejky soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne 16. 10. 2020 oznámila žalovanému, že všechny pohledávky z úvěru se stávají splatnými ke dni 14. 10. 2020 z důvodu prodlení žalovaného s placením splátek úvěru. Žalobkyně dále žalovaného vyzvala k zaplacení částky 24 379,68 Kč do 23. 10. 2020; - z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 2. 7. 2020, z výzev ze dne 29. 4. 2020, 29. 3. 2020, 22. 3. 2020, z předžalobní výzvy ze dne 7. 7. 2021 a z dodejek soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván žalobkyní k úhradě dlužných splátek před zesplatněním úvěru. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně dne 23. 5. 2019 uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru k [anonymizováno] Kreditní kartě [číslo]. Nedílnou součástí uzavřené Smlouvy jsou Obchodní podmínky pro [anonymizováno] kreditní kartu, které žalovaný obdržel před uzavřením smlouvy a souhlasil s jejich zněním, což potvrdil svým podpisem při uzavření Smlouvy. Následně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat peněžité prostředky do výše úvěrového limitu ve výši 19 000 Kč. Žalovaný čerpal peněžité prostředky zejména prostřednictvím kreditní karty. Takto čerpané prostředky byly úročeny úrokovou sazbou ve výši 19,9 % p.a. a žalovaný je byl povinen splácet dle podmínek sjednaných ve smlouvě resp. V obchodních podmínkách. Na základě opakovaného porušování povinnosti žalovaného splácet řádně a včas své peněžité závazky vůči žalobkyni byla žalovanému odeslána dne 2. 7. 2020 poslední výzva k zaplacení dlužné částky. Když ani poté žalovaný neplnil, byly předmětným Oznámením o zesplatnění veškeré závazky žalovaného prohlášeny za splatné ke dni 14. 10. 2020. Žalovaný k tomuto datu dlužil žalobkyni částku 23 673,99 Kč. Žalovaný k datu 21. 06. 2021 dlužil žalobkyni celkovou částku 28 867,46 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 23 215,90 Kč, kapitalizovaného běžného úroku ve výši 3 895,97 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 755,59 Kč. Dne 8. 7. 2021 byla žalovanému zaslána na poslední známou adresu výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Žalovaný na ni nijak nereagoval. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ust. § 1968 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. 11. Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud dovozuje, že jednáním účastníků došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru ve smyslu výše cit. ustanovení § 2 395 a násl. občanského zákoníku, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit ve sjednaných pravidelných splátkách a zaplatit sjednaný obchodní úrok. Vzhledem k prodlení žalovaného se splácením splátek úvěru žalobkyně přistoupila ke kapitalizaci (sesplatnění) úvěru a žalovaný byl povinen uhradit jednorázově úvěrovému věřiteli celý poskytnutý úvěr spolu s dohodnutými obchodními úroky a poplatky. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně učiněná v průběhu řízení co do průběhu splácení úvěru a s ohledem na nastavení povinnosti plnění žalovaným výši žalobního nároku, když dospěl po matematickém propočtu k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. V daném řízení bylo na žalovaném, aby soudu tvrdil a případně označil důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni na čerpaný úvěr další (vyšší) částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradil. Žalovaný takto nepostupoval, nárok žalobkyně na úhradu úvěrové jistiny, poplatků a obchodního úroku tedy soud shledává důvodným. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat (resp. toto vůbec netvrdil) splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní, a to včetně zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku, jejichž výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením §