18 C 343/2022-25 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 5. 8. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 28 768,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru č. [bankovní účet] ze dne 14. 2. 2020 do výše 20 000 Kč. Žalovaná překročila povolenou výši kontokorentního úvěru. Žalobkyně dne 15. 12. 2021 oznámila žalované, že z důvodu porušení smluvních podmínek a nezaplacení dlužné částky, zůstatek úvěru zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužnou částku nezaplatila. Žalovaná částka se sestává z nezaplacené jistiny ve výši 20 703,13 Kč, 860,30 Kč řádný úrok, 3 340,42 smluvní úrok z prodlení a 3 865 Kč poplatky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 14. 2. 2020 Smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr s celkovým limitem ve výši Kč 20 000. Ve smlouvě bylo sjednáno, že úvěr bude veden na účtu č. [bankovní účet]. Splatnost úvěru byla sjednána ve čl. III s tím, že konečný termín splatnosti úvěru byl stanoven nejpozději do 13. 2.2 021 s tím, že pokud některá ze stran neoznámí druhé straně písemně, že trvá na ukončení smlouvy, prodlužuje se splatnost úvěru o 1 rok a to i opakovaně. Ve smlouvě byla dále stanovena úroková sazba ve výši 16,9 %. Pro případ zesplatnění úvěru pak byla ve Smlouvě čl. V. stanovena sazba úroku ve výši smluvního úroku z prodlení ve výši sazby aktuálního řádného úroku zvýšeného o 10 % Současně byly v čl. V projednány podmínky, za kterých je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (smlouva o kontokorentním úvěru). Žalovaná porušila podmínky sjednané ve smlouvě přečerpáním limitu kontokorentního úvěru. Žalobkyně tedy využila svého práva a převedla s odkazem na Smlouvu bod V 5) kontokorent včetně úroků na splátky. Žalované bylo dne 31. 8. 2021 oznámeno převedení pohledávky ke dni 2. 9. 2021 na účet č [číslo], a to současně s uvedením měsíční splátky ve výši 500 Kč počínaje říjnem 2021, v oznámení byl uveden i nový řádný úrok ve výši 14,7 % p.a. (Prohlášení kontokorentu za splatný ve splátkách, Výpis z účtu srpen, září 2021). Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně povinnosti dohodnuté ve smlouvě, žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 15. 12. 2021 za splatný. O zesplatnění byla žalovaná informována výzvou ze dne 15. 12. 2021 (Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 15. 12.2021). Dne 15. 7. 2022 byla žalované zaslána výzva k zaplacení před podáním žaloby. Do dnešního dne pohledávka nebyla uhrazena. Ke dni 5. 8. 2022 činí zůstatek úvěru částku Kč 28 7658 z toho: 20 703,13 Kč jistina, 860,30 Kč řádný úrok, 3 340,42 Kč smluvní úrok z prodlení a 3 865 Kč poplatky (Výzva k zaplacení před podáním žaloby, Výpis k 5. 8. 2022). 3. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 4. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 5. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 6. Podle ust. § 2662 občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 7. Dle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalobce tak nenese důkazní břemeno ohledně vzniku dluhu a je naopak na žalovaném, aby prokázal, že dluh nevznikl, nebo že byl splněn či z jiného důvodu zanikl. 8. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů. 9. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dovozuje, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy, a to poskytnutím peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost poskytnuté peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4.6.2010, č.j. 75Co 75/2010-83, popř. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradila další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má z důkazních prostředků předložených a označených žalobkyní za prokázané, žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovanou výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a účtované poplatky, když dospěl k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu úvěrové jistiny, pak tento odpovídá skutkových zjištěním soudu a matematické enumeraci. Bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradila další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Žalovaná takto nepostupovala a úhradu žalobní pohledávky žalovanou soud za prokázanou nemá. Žalovaná je povinna uhradit úvěrovému věřiteli poskytnuté čerpané úvěry, včetně sjednaných úroků. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a r