19 C 332/2020-107 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobce se žalobou podanou dne 26. 10. 2020 u Okresního soudu v Olomouci domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 21 000 Kč. Svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že žalovaný mu z titulu dlužného nájemného za pronájem garáže stojící na parcele [číslo] v k. ú. [obec] za měsíce únor, březen a duben 2020 dluží celkem 3 000 Kč. Dlužné nájemné mělo být dle Protokolu o předání nemovitosti ze dne 19. 4. 2020 zaplaceno na účet žalobce do 10 kalendářních dnů, tedy do 29. 4. 2020. V případě jeho neuhrazení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý den prodlení. Jelikož žalovaný svůj závazek nesplnil, do dne podání žaloby, tedy do 26. 10. 2020 činila smluvní pokuta 18 000 Kč. 2. Hned na úvod je třeba konstatovat, že žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím e-mailu, bez ověřeného elektronického podpisu, tedy způsobem, který soudu neumožnil, aby měl najisto postavenou a ověřenou identitu odesílatele. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s právními předchůdci žalobce, od kterých žalobce předmětnou garáž zakoupil, měl uzavřenu nájemní smlouvu, která skončila s koncem prosince 2019, byli domluveni na jeho vystěhování do konce března 2020, s tím, že v únoru se ke garáži z důvodu vybagrované cesty nedalo dojet, poté na to zapomněl. V polovině dubna jel náhodou kolem a viděl, že dveře do garáže jsou otevřeny a pohybují se tam cizí lidé. Poté, co se na místě dozvěděl, že žalobce je nový majitel, domluvili se na vyklizení do týdne a tak žalovaný i učinil a garáž žalobci předal. Při předání v rychlosti podepsal předávací list, který nečetl. Poté po něm žalobce chtěl prostřednictvím SMS zaplatit nájem za 3 měsíce ve výši 3 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý den prodlení. Výši pokuty označil za lichvu. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 2. 6. 2012 smlouvu o pronájmu garáže v obci [obec], na pozemku [číslo] v k. ú. [obec] s ujednaným nájemný ve výši 12 000 Kč ročně, na dobu 1 roku (zjištěno ze smlouvy o pronájmu garáže ze dne 2. 6. 2012). Dne 28. 11. 2019 byla odeslána ze strany právních předchůdců žalobce žalovanému výpověď ze dne 26. 11. 2019 ke dni 31. 12. 2019 z důvodu prodeje garáže (zjištěno z výpovědí z pronájmu ze dne 26. 11. 2019 a podacího lístku ze dne 28. 11. 2019). Kupní smlouvou ze dne 28. 1. 2020 nabyl předmětnou garáž – nemovitou věc na pozemku č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p., stavba pro výrobu a skladování, v k. ú. [obec] okres [okres] (dále jen„ nemovitost“) žalobce (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 28. 1. 2020, výpisu z KN ze dnů 25. 2. 2020 a 15. 3. 2021). Výzvou ze dne 5. 3. 2020 žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce, vyzval žalovaného k vyklizení nemovitosti do 22. 3. 2020, s tím, že poté bude nemovitost vyklizena žalobcem (zjištěno z výzvy ze dne 5. 3. 2020). Dne 19. 4. 2020 podepsali žalobce a žalovaný listinu„ Protokol o převzetí nemovitosti“, kterou žalobce převzal vyklizenou nemovitost a žalovaný se zavázal uhradit částku z titulu nedoplatku na nájemném za užívání nemovitosti v měsících únoru, březnu a dubnu 2020 ve výši 3 000 Kč na účet žalobce do 10 dnů. V případě prodlení byla sjednána smluvní pokuta 100 Kč denně. V závěrečných ujednáních je uvedeno, že protokol odpovídá vůli smluvních stran, platnosti nabývá podpisem a strany prohlašují, že si protokol přečetly a souhlasí s jeho obsahem. Dále prohlašují, že nebyl uzavřen pod nátlakem, v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek (zjištěno z Protokolu o převzetí nemovitosti ze dne 19. 4. 2020). Žalobce žalovaného k úhradě dluhu opakovaně vyzýval prostřednictvím SMS ve dnech 6. 5., 7. 5., 1. 6., kdy dne 7. 5. žalovaný sdělil, že dluh uhradí příští týden a dne 1. 6. sdělil, že žalobci peníze doveze zítra. Dne 22. 7. 2020 byla žalovanému zaslána výzva právního zástupce žalobce, která byla rovněž výzvou předžalobní. (zjištěno z SMS komunikace mezi žalobcem a žalovaným, výzvy ze dne 22. 7. 2020). 4. Podle § 555 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. 5. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. 6. Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru 7. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 2051 odst. 1 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla dne 19. 4. 2020 podepsána listina označená jako„ Protokol o převzetí nemovitosti“, kdy tímto právním jednáním žalovaný uznal svůj dluh ve výši 3 000 Kč vůči žalobci, a to co jeho důvodu i výše. Tím byla založena vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu v době jeho uznání dle ustanovení § 2053 o. z. Zároveň žalovaný nijak nerozporoval tvrzení žalobce, že svoji povinnost vůči žalobci dosud dobrovolně nesplnil a taková skutečnost se nepodává ani z provedených listinných důkazů. K jednání soudu se přitom žalovaný nedostavil a zbavil se tak práva být soudem poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný dluh na nájemném nadále trvá, a proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 3 000 Kč. 13. Pro případ prodlení s úhradou dlužného nájmu pak byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta dle ustanovení § 2048 o. z., ve výši 100 Kč za každý den prodlení. Ke dni podání žaloby činila celková výše smluvní pokuty 18 000 Kč. Žalovaný ve svém vyjádření namítal, že ujednání o smluvní pokutě je„ lichva“. Zde soud podotýká, že lichvou může být dle ustanovení § 1796 o. z. pouze smlouva, při jejímž uzavření byla zneužita tíseň, nezkušenost, rozumová slabost, rozrušení či lehkomyslnost druhé strany, a zároveň si tato osoba dá sobě slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je v hrubém nepoměru ke vzájemnému plnění. Ani jedna z podmínek aplikace této hmotněprávní normy nebyla naplněna. Žalovaný v řízení netvrdil zneužití jeho tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti a ani samotná povaha právního jednání aplikaci tohoto zákonného ustanovení neumožňuje. Soud se proto také zabýval otázkou, zda uvedené právní jednání nemohlo být v rozporu s dobrými mravy. Dle recentní judikatury Nejvyššího soudu však není možné považovat ujednání o smluvní pokutě jako právní jednání příčící se dobrým mravům pouze z důvodu její výše, neboť takovou smluvní pokutu může soud, k návrhu dlužníka, moderovat (viz usnesení Nevyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5377/2017). Žalovaný však žádný takový návrh v průběhu řízení neučinil, k jednání soudu se nedostavil a zbavil se tak sám možnosti návrh na případnou moderaci smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. uplatnit. Z tohoto důvodu se soud vůbec nezabýval případnou moderací výše smluvní pokuty. Již jen na okraj soud podotýká, že žalovaný mohl zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty včasným uhrazením dlužné částky, když žalobce v řízení prokázal, že žalovaného opakovaně o úhradu dlužné částky upomínal, včetně upozornění na aktuální výši smluvní pokuty a žalovaný na tyto upomínky reagoval, tedy byl s nimi seznámen. Soud proto uzavírá, že mezi účastníky bylo platně sjednáno oprávnění žalobce účtovat si smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky 3 000 Kč. Žalovaný pak v řízení nijak nezpochybňoval, že v žalovaném období byl (a