19 C 51/2022-45 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 377,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 3. 3. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena Účastnická smlouva [číslo] pro číslo [anonymizováno], Kupní smlouva [číslo] pro číslo [anonymizováno] a Účastnická smlouva [číslo] pro telefonní [číslo] (dále jen„ Smlouvy“), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] („ [anonymizováno]“) a Ceník tarifů a služeb („ Ceník“), se kterými žalovaný vyslovil podpisem smluv srozumění a souhlas. Na základě smluv se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících a žalovaný se zavázal jí za tyto služby řádně platit ceny vyúčtované dle čl. 4 [anonymizováno] ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Současně se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému ke koupi specifikované koncové zařízení a žalovaný se zavázal k úhradě kupní ceny formou splátek, a to podle splátkového kalendáře, který byl součástí předmětné smlouvy. Žalobkyně v souladu se smlouvami služby, včetně služeb třetích stran, žalovanému poskytovala a ceny za jejich poskytnutí žalovanému řádně vyúčtovávala prostřednictvím pravidelných Vyúčtování služeb. Žalobkyně rovněž žalovanému poskytla koncové zařízení na základě kupní smlouvy. Žalovaný však své povinnosti porušil, když přestal za poskytnuté služby, včetně služeb třetích stran hradit vyúčtované ceny, dále přestal hradit sjednané měsíční splátky za koncové zařízení. Konkrétně žalovaná dlužná částka vznikla z vyúčtování [číslo] splatné dne 3. 9. 2020, [číslo] splatné dne 4. 10. 2020, [číslo] splatné dne 3. 11. 2020, [číslo] splatné dne 19. 1. 2021 a [číslo] splatné dne 2. 3. 2021. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobkyni částku 7 377,92 Kč. Tato částka představuje jednak cenu za poskytnuté služby třetích stran ve výši 1 307,92, jednak smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč, a jednak součet zbývajících splátek za koncové zařízení ve výši 2 070 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to přípisem ze dne 8. 11. 2021, žalovaný však dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na výzvu soudu podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný rovněž nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvy specifikované výše. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že se seznámil a souhlasil, mimo jiné, se Všeobecnými obchodními podmínkami a Ceníky, které se zavázal dodržovat. Žalobkyně, jakožto poskytovatel služeb elektronických komunikací, umožnila, dle smluvního ujednání, žalovanému, aby od třetích subjektů objednal prostřednictvím telekomunikační sítě žalobkyně služby, kdy žalovaný okamžikem objednání služeb třetích stran je povinen uhradit jejich cenu k rukám žalobkyně. Žalovaný realizoval a objednal takovéto služby za celkem 1 307,92 Kč. Ceny za služby třetích stran jsou v daném zúčtovacím období uvedeny v samostatné části pravidelného vyúčtování za služby odděleně od služeb elektronických komunikací. Uvedené služby žalobkyně vyúčtovala vyúčtováními [číslo] splatné dne 3. 9. 2020, [číslo] splatné dne 4. 10. 2020, [číslo] splatné dne 3. 11. 2020. Dále žalovaný přestal splácet neuhrazenou část kupní ceny koncového zařízení ve výši 2 070 Kč, kterou mu žalobkyně vyúčtovala dne 20. 9. 2016 fakturou [číslo] splatnou dne 19. 1. 2021. Konečně smluvní pokuta za nevrácení koncového zařízení ve výši 4 000 Kč byla žalovanému vyúčtována v rámci faktury [číslo] splatné dne 2. 3. 2021. Žalovaný žalobkyni ani přes upomínku svůj dluh vůči ní neuhradil. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobkyni za poskytnuté služby třetích stran, částku 1 307,92 Kč, na neuhrazené části kupní ceny koncového zařízení částku 2 070 Kč a na smluvní pokutě za nevrácení koncového zařízení částku 4 000 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky, a to ode dne 3. 3. 2021, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti posledního vyúčtování služeb, do zaplacení dlužné částky. Předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. byla žalovanému odeslána dne 8. 11. 2021. 6. Podle § 64 odst. 1 zákona číslo 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. 7. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 8. Podle § 2079 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Soud se nejprve zabýval tím, zda je dána podle § 7 odst. 1 o. s. ř. jeho pravomoc k projednání věci ve vztahu ke všem uplatňovaným nárokům. S ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu soud konstatoval, že je nadán pravomocí věc projednat a rozhodnout ve vztahu ke všem žalobou uplatněným nárokům (srovnej např. rozhodnutí NSS č. j. Konf 15/2017-12 a Konf 99/2004-5). Následně posoudil zjištěný skutkový stav, v souladu se shora citovanými právními předpisy, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky byly platně uzavřeny smlouvy, na základě kterých žalovaný prostřednictvím sítě provozované žalobkyní realizoval telekomunikační služby třetích osob, jejichž cenu se zavázal uhradit k rukám žalobkyně a na základě kterých mu bylo poskytnuto koncové zařízení, které se žalovaný zavázal splácet. Žalovaný však svým povinnostem uhradit stanovenou cenu služeb třetích osob k rukám žalobkyně, splatit nedoplatek kupní ceny koncového zařízení a vrátit koncové zařízení, to vše vyúčtováno fakturami [číslo] splatné dne 3. 9. 2020, [číslo] splatné dne 4. 10. 2020, [číslo] splatné dne 3. 11. 2020, [číslo] splatné dne 19. 1. 2021 a [číslo] splatné dne 2. 3. 2021, nedostál. Celková dlužná částka za vyúčtované platby třetím stranám, nedoplatek ceny koncového zařízení a smluvní pokutu za nevrácení koncového zařízení ve výši 7 377,92 Kč byla žalovanému žalobkyní řádně vyúčtována, žalovaný na ni však ničeho neuhradil. Výše žalobního nároku nebyla v průběhu řízení ze strany žalovaného nikterak rozporována, když bylo pouze na něm, aby prokázal, že žalobkyni plnil, případně, že dluh zanikl jiným způsobem. To však žalovaný neučinil. Soud shledal žalobu zcela důvodnou a zavázal žalovaného k úhradě částky 7 377,92 Kč i s požadovaným úrokem z prodlení, který co do výše a počátku prodlení odpovídá skutkovým zjištěním soudu. 12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142a a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 x režijní paušál po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Podmínky § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly spl