20 C 269/2021-43 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 17 744 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 18. 3. 2006 smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 18 304 Kč sestávající z jistiny ve výši 11 000 Kč a ze souhrnného poplatku ve výši 7 304 Kč v hotovosti v 52 týdenních splátkách ve výši 352 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 3. 2007. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 560 Kč a dluží žalobkyni na jistině částku 10 663,46 Kč a na poplatku (kapitalizovaném úroku) částku 7 080,54 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. 3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 18. 3. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 18 304 Kč sestávající z jistiny ve výši 11 000 Kč a ze souhrnného poplatku ve výši 7 304 Kč v hotovosti v 52 týdenních splátkách ve výši 352 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 3. 2007. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy o půjčce byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 17 744 Kč bez příslušenství žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 1. 2. 2021. 6. Z výzvy k plnění a z podacího lístku, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 29. 7. 2021 podaným na poštu dne 30. 7. 2021 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 8. Na základě smlouvy o půjčce ze dne 18. 3. 2006 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované půjčku ve výši 11 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala věřiteli vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 304 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 352 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 560 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 17 744 Kč bez příslušenství žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 1. 2. 2021. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 29. 7. 2021 podaným na poštu dne 30. 7. 2021 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 9. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí účinnosti. 10. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejné druhu. 11. Dle § 517 odst. 1,2 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Podle ust. 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 13. Podle ust. § 41 OZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 14. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací na straně žalobkyně a dospěl k závěru, že původní věřitel předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni řádně převedl smlouvou o postoupení pohledávek, žalobkyně je tak ve sporu aktivně věcně legitimována. Soud dovozuje, že jednáním účastníků došlo k uzavření platné smlouvy o půjčce ve smyslu výše cit. ust. § 657 OZ, když věřitel plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 11 000 Kč a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit ve sjednaných pravidelných splátkách. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 560 Kč, která měla být věřitelem z důvodů, které soud rozebere níže, započtena na dlužnou jistinu. K úhradě tak zbývá částka 10 440 Kč. Soud rovněž přepočetl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na přiznání ponížené jistiny ve výši 10 440 Kč a dospěl k závěru, že tento činí 11 104,11 Kč, a to za dobu od 25. 3. 2007 do 18. 12. 2020. Nárok žalobkyně na úhradu částky 10 440 Kč tak soud shledává důvodným, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti po jeho přepočtu s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 15. Naproti tomu žaloba co do požadavku na zaplacení částky 7 304 Kč představující dlužný poplatek a částky 8 693,17 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení je dle soudu nedůvodná. V případě smlouvy o půjčce nelze dohodnout poplatek, lze dohodnout pouze úrok za poskytnutí peněz. Uvedené ustanovení je kogentní a nelze se od něj odchýlit, takové ujednání by bylo neplatné pro rozpor se zákonem – 39 OZ. Nicméně při preferenci výkladu nezakládajícího neplatnost (rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 625/03) lze dospět k platnosti uvedeného ujednání při posuzování poplatku jako úroku. Soud tedy na základě výše uvedeného souhrnný poplatek posuzoval jako úrok. V daném případě byl poplatek sjednán ve výši 7 304 Kč, byly-li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 52 týdnů, pak ročně se jedná o cca 66,4 % poskytnuté částky 11 000 Kč. Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila 13,41 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že věřitel je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a je třeba ji považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 39 OZ i bez návrhu. Z uvedených důvodů tak platby žalované ve výši 560 Kč nemohly být věřitelem započteny na poplatek, když měly být započteny na jistinu. Z uvedených důvodů tedy byla žaloba, co se týká žalobkyní požadované částky na souhrnném poplatku ve výši 7 304 Kč a rovněž na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 8 693,17 Kč zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 17 744 Kč, co do částky 7 304 Kč byla žaloba zamítnuta. Neúspěch žalobkyně tak je představován částkou 7 304 Kč, úspěch částkou 10 440 Kč Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a dál