20 C 290/2021-41 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 15 160 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 16. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku úrok ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 5 720 Kč. Zbývá tak uhradit částku 15 160 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 674,96 Kč a z poplatku ve výši 3 485,04 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, který vypočetla za období od 6. 3. 2018 do 29. 11. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud učinil následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o půjčce, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 16. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 8 880 Kč sestávající z úroku ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, z odměny za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč. 5. Ze zákaznické karty, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě nájemní smlouvy, SIPO, výpisu ze živnostenského rejstříku a daňového přiznání. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že bydlí v nájmu, kdy měsíční výdaje na bydlení jsou ve výši 9 300 Kč, má jedno nezaopatřené dítě, na které platí výživné ve výši 1 500 Kč, celkové měsíční výdaje žalovaného jsou ve výši 19 800 Kč, žalovaný pracuje jako OSVČ, měsíční příjmy žalovaného jsou ve výši 31 500 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, z přílohy ke smlouvě, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byly pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 13. 12. 2019. 7. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2020 a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 9. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 16. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 8 880 Kč sestávající z úroku ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, z odměny za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč. Žalovaný na svůj závazek uhradil částku 5 720 Kč. Právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě nájemní smlouvy, SIPO, výpisu ze živnostenského rejstříku a daňového přiznání. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že bydlí v nájmu, kdy měsíční výdaje na bydlení jsou ve výši 9 300 Kč, má jedno nezaopatřené dítě, na které platí výživné ve výši 1 500 Kč, celkové měsíční výdaje žalovaného jsou ve výši 19 800 Kč, žalovaný pracuje jako OSVČ, měsíční příjmy žalovaného jsou ve výši 31 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byly pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 13. 12. 2019. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 10. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla. 12. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu. 13. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. 18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 20. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 21. Dle ustanovení § 1