20 C 470/2014-537 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 333 780,19 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že původní žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] ustanoven insolvenčním správcem dlužníka [anonymizováno] – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ dlužník“). Usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Žalobkyně sepsala dne [datum] do majetkové podstaty podnik dlužníka. Dne [datum] doplnila žalobkyně specifikaci podniku o pohledávku za žalovanou ve výši 333 780,19 EUR vzniklou z titulu náhrady za zpeněžené movité věci a vyzvala žalovanou k úhradě této pohledávky. Žalovaná na výzvu ničeho neuhradila. Dne [datum] zaslala žalovaná do insolvenčního řízení sdělení, že kupní smlouvou ze dne [datum] převedla část rozpracovaných výrobků dlužníka na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] Kupní smlouva ze dne [datum] uvádí kupní cenu ve výši 184 729,58 EUR, kupní smlouva ze dne [datum] uvádí kupní cenu ve výši 65 156,51 EUR a kupní smlouva ze dne [datum] uvádí kupní cenu ve výši 83 894,19 EUR Celkem tedy žalovaná obdržela za rozpracované výrobky dlužníka částku 333 780,19 EUR. Žalovaná přitom neměla oprávnění k převodu majetku dlužníka na společnost [právnická osoba], neboť nebyla vlastníkem předmětných rozpracovaných výrobků. Je tedy zřejmé, že rozpracované výrobky již nelze do majetkové podstaty dlužníka vydat. Žalobkyni tedy nezbývá, než se domáhat zaplacení částky 333 780,19 EUR, kterou žalovaná obdržela od společnosti [právnická osoba] jako kupní cenu za rozpracované výrobky. 2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že v mezidobí byla vyřešena právní otázka, zda žalovaná byla či nebyla oprávněna movité věci zpeněžit, když insolvenčním soudem bylo rozhodnuto, že žalovaná nebyla oprávněna zpeněžit rozpracované výrobky a že tyto náležely do majetkové podstaty dlužníka. Uvedené tři kupní smlouvy, na základě kterých byly movité věci zpeněženy, jsou absolutně neplatné pro obcházení zákona, konkrétně ust. § 109 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006, insolvenční zákon. Insolvenční správce uvedené movité věci sepsal do majetkové podstaty, avšak v jeho dispozici se nenacházejí, neboť v mezidobí došlo k jejich zpracování v důsledku rozřezání. Nelze-li věci vydat, musí být insolvenčnímu správci vyplacena za zaniklé věci peněžitá náhrada. Kupní smlouvou 1 byly zpeněženy rozpracované výrobky – kotouče papíru, které se dle čl. 2 kupní smlouvy nacházely ke dni jejího uzavření ve skladu společnosti [právnická osoba], který v předmětné době užívala jako nájemce společnost [právnická osoba]. Je tedy nepochybné, že movité věci byly převedeny do dispozice společnosti [právnická osoba] Uvedené movité věci zanikly zpracováním, proto žalobkyně požaduje peněžitou náhradu ve výši 152 669,07 EUR, když vychází z čl. 3 kupní smlouvy 1, kde je stanovena jejich kupní cena. V případě movitých věcí zpeněžených kupní smlouvou 001 nárokuje žalobkyně náhradu pouze za ty movité věci, které byly fyzicky odvezeny ze skladu dlužníka a zanikly zpracováním. Tyto kotouče papíru zanikly jejich rozřezáním na menší formáty. Toto rozřezání provedl dlužník v domnění, že movité věci jsou platně převedeny na společnost [právnická osoba], která nejprve kupní smlouvou 001 prokázala, že kotouče papíru jsou její a poté si pořez kotoučů papíru u dlužníka objednala a za toto pořezání zaplatila. Stalo se tak v mezidobí od zjištění úpadku ([datum]) do rozhodnutí o konkursu ([datum]), kdy neměl insolvenční správce dispoziční oprávnění. Faktury za pořez rozpracovaných výrobků společnost [právnická osoba] uhradila. Množství zpracovaného materiálu (kotoučů papíru) uvedené na fakturách je vždy přibližně o 5 až 10 % nižší oproti brutto hmotnosti uvedené v příloze ke kupní smlouvě z důvodu prořezu materiálu. Výši náhrady za tyto rozpracované výrobky žalobkyně stanovila vynásobením hrubé hmotnosti zpracovaných výrobků jejich jednotkovou cenou uvedenou v příloze [číslo] kupní smlouvy 001. Při zpracování celkem 69,375 tun materiálu se tedy jedná o částku 1 185 854,05 Kč, po přepočtení kurzem ČNB ke dni uzavření kupní smlouvy 001 (25, 955 EUR) tedy 45 688,50 EUR. Z uvedeného je zřejmé, že společnost [právnická osoba] nakládala s movitými věcmi jako s vlastními, když je nechala zpracovat pořezáním a za toto pořezání zaplatila. Jelikož tyto neoprávněně zcizené věci zanikly, žalobkyni nezbývá, než se domáhat zaplacení peněžité náhrady. V případě movitých věcí zpeněžených kupní smlouvou 002 nárokuje žalobkyně náhradu pouze za ty movité věci, které byly fyzicky odvezeny ze skladu dlužníka a zanikly zpracováním., tedy rozřezáním na menší formáty. Toto rozřezání provedl dlužník v domnění, že movité věci jsou platně převedeny na společnost [právnická osoba], která nejprve kupní smlouvou 001 prokázala, že kotouče papíru jsou její a poté si pořez kotoučů papíru u dlužníka objednala a za toto pořezání zaplatila. Faktury za pořez společnost [právnická osoba] uhradila. Množství zpracovaného materiálu (kotoučů papíru) uvedené na fakturách je vždy přibližně o 5 až 10 % nižší oproti brutto hmotnosti uvedené v příloze ke kupní smlouvě z důvodu prořezu materiálu. Výši náhrady za tyto rozpracované výrobky žalobkyně stanovila vynásobením hrubé hmotnosti zpracovaných výrobků jejich jednotkovou cenou uvedenou v příloze [číslo] kupní smlouvy 002. Při zpracování celkem 41,986 tun materiálu se tedy jedná o částku 596 502,68 Kč, po přepočtení kurzem ČNB ke dni uzavření kupní smlouvy 002 (25, 685 EUR) tedy o částku 23 224 EUR. Z uvedeného je zřejmé, že společnost [právnická osoba] nakládala s movitými věcmi jako s vlastními, když je nechala zpracovat pořezáním a za toto pořezání zaplatila. Jelikož tyto neoprávněně zcizené věci zanikly, žalobkyni nezbývá, než se domáhat zaplacení peněžité náhrady. Pokud jde o částku 221 581,57 EUR, tato je tvořena součtem zaplacené kupní ceny bez jakékoliv ziskové marže a daně z přidané hodnoty. Tuto částku i žalovaná nesporně od své dceřiné společnosti [právnická osoba] obdržela. Žalovaná prodala movité věci toliko za jejich přímé výrobní náklady, neboť šlo o výrobky určené k dalšímu zpracování. Pokud jde o částku 48 747,95 EUR, pak žalobkyně nárokuje tuto částku jako náhradu škody ve formě ušlého zisku, neboť kdyby šlo o zpeněžení rozpracovaných výrobků mezi nespřízněnými osobami v případě jejich řádného zpeněžení způsobem předpokládaným ins. zákonem, pak by je žalobkyně prodávala s přirážkou 22 %, která tvoří příspěvek na úhradu nákladů. Přímé výrobní náklady totiž nezahrnují mzdy a ziskovou marži, které se na konečné ceně výrobku promítají právě oněmi 22 %. Výše náhrady za rozpracované výrobky tak činí včetně marže částku 270 329,52 EUR, po připočtení DPH ve výši 21 % pak částku 327 098,72 EUR. Ve zbývajícím rozsahu přesahujícím tuto částku pak vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. 3. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2019, č. j. 20 C 470/2014-307, které nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení co do částky 6 681,47 EUR s příslušenstvím zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby co do této částky. 4. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že namítá nedostatek pasivní legitimace na straně žalované, když již na základě dosud prezentovaných skutkových tvrzení žalobkyně lze vyhodnotit žalobu jako nedůvodnou. Z žaloby v jejím aktuálním znění lze dovodit, že žalobkyně se vůči žalované domáhá finanční kompenzace ve výši odpovídající ceně movitých věcí (nedokončených výrobků), které měla žalobkyně převést třemi kupními smlouvami na společnost [právnická osoba], ač k takovému převodu v podmínkách probíhajícího insolvenčního řízení vůči dlužníkovi [anonymizováno] – [právnická osoba] údajně nebyla oprávněna. K této ceně, jíž žalobkyně odvozuje od kupní ceny uvedené ve vztahu k jednotlivým položkám ve zmíněných kupních smlouvách, přidává žalobkyně požadavek na náhradu za nerealizovanou marži a dále částku odpovídající dani z přidané hodnoty. Pokud jde o právní titul požadovaného plnění, neuvádí žalobkyně, na jakém právním základu se svých nároků domáhá. To platí s výjimkou oné„ nerealizované marže“, kterou žalobkyně kvalifikuje jako náhradu škody (ušlého zisku). Ve vztahu k jádru požadovaného plnění, tedy k oné finanční náhradě za věci, které měly být neoprávněně zpeněženy a posléze údajně zanikly, žalobkyně žádnou právní kvalifikaci neuvádí, avšak z prezentovaných skutkových tvrzení je patrné, že by zjevně mělo jít o náhradu za neoprávněně odebrané movité věci. Pokud by tedy dotčené věci stále existovaly, domáhala by se žalobkyně jejich vydání klasickou reivindikační žalobou, avšak vzhledem k jejich údajnému zániku se rovnou domáhá peněžité náhrady. Tento postup je obecně vzato jistě možný, ovšem jeho úspěšnost vůči konkrétnímu subjektu je závislá na tom, zda tento subjekt někdy neoprávněně držel cizí movitou věc a jediným důvodem jejího nevyd