23 C 129/2021-119 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 30. 6. 2021 se žalobce domáhal určení, že pracovní smlouva uzavřená mezi ním a žalovanou dne 1. 4. 2020 je platná, dále určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá nadále a dále se domáhal uložení povinnosti žalované uhradit mu průměrnou mzdu od 1. 5. 2021 do nástupu žalobce do zaměstnání. Žalobce tvrdil, že dne 1. 4. 2020 uzavřel pracovní smlouvu s žalovanou na dobu neurčitou na pozici řidič nákladního automobilu. Od 17. 6. 2020 do 30. 4. 2021 byl práce neschopen. Žalovaná mu po ukončení pracovní neschopnosti dne 1. 5. 2021 sdělila, že už není jejím zaměstnancem a odmítla mu umožnit výkon práce, nevpustila ho do areálu, musel odevzdat vstupní a tankovací kartu. Žalobci však nebyla doručena žádná výpověď ani jiné ukončení pracovního poměru, proto se nadále považuje za zaměstnance žalované. Žalobce se dostavil do kanceláře žalované v době trvání své pracovní neschopnosti pro stravenky, avšak nebyl si vědom, že žalovaná učinila snahu doručit mu něco jiného kromě stravenek. Tříměsíční zkušební doba s ohledem na 14denní překážku jeho dočasné pracovní neschopnosti skončila dne 14. 7. 2020, dne 17. 7. 2020 tak žalovaná mohla pouze vypovědět pracovní smlouvu s 2 měsíční výpovědní dobou, což neučinila. Žalobce bez odkladu telefonicky i písemně informoval žalovanou, že trvá na tom, aby mu umožnila nadále vykonávat práci. Žalobce byl přesvědčen, že jeho pracovní poměr trvá nadále, trval na neplatnosti rozvázání pracovního poměru a na dalším zaměstnání u žalované. Žalobce tvrdil naléhavý právní zájem na požadovaných určeních spočívající v samotné pracovní smlouvě a v nutnosti trvat na dodržení zákoníku práce. 2. Žalovaná podanou žalobu rozporovala a považovala ji v celém rozsahu za nedůvodnou. Žalovaná nerozporovala uzavření pracovní smlouvy mezi ní a žalobcem dne 1. 4. 2020 na pozici řidiče nákladního automobilu se zkušební dobou v trvání tří měsíců ani skutečnost trvání pracovní neschopnosti žalobce od 17. 6. 2020 do 30. 4. 2021. Žalovaná po 14 dnech trvání dočasné pracovní neschopnosti pojala úmysl ukončit pracovní poměr žalobce ve zkušební době. Dne 17. 7. 2020 se žalobce dostavil do provozovny žalované za účelem vyzvednutí stravenek a při té příležitosti mu žalovaná předala zrušení pracovního poměru ve zkušební době, které žalobce odmítl převzít či jeho převzetí jakkoliv potvrdit. Při předání zrušení pracovního poměru byli přítomni dva zaměstnanci žalované, paní [celé jméno svědkyně] a pak [celé jméno svědka]. Pracovní poměr žalobce proto dle přesvědčení žalované skončil v důsledku jeho zrušení ve zkušební době plně v souladu s ustanovením § 66 zákoníku práce dne 17. 7. 2020. Podanou žalobu žalovaná považovala jednak za opožděnou, jelikož pracovní poměr měl skončit dne 17. 7. 2020 a žalobce podal žalobu až 30. 6. 2021, jednak za neoprávněnou, jelikož zrušení bylo učiněno po právu v souladu s obecně závaznými právními předpisy. 3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: 4. Z listiny označené jako pracovní smlouva soud zjistil, že byla oběma účastníky podepsána dne 1. 4. 2020 a že se v ní žalobce jako zaměstnanec zavázal vykonávat pro žalovanou jako zaměstnavatele práci na pozici řidič nákladního automobilu se sjednaným dnem nástupu do práce 1. 4. 2020 a místem výkonu práce v [obec] a jiných místech ČR. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a byla sjednána zkušební doba v trvání 3 měsíců. 5. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že žalobce byl v dočasné pracovní neschopnosti od 17. 6. 2020 do 30. 4. 2021. 6. Z dopisu žalobce ze dne 28. 6. 2021 a odpovědi žalované ze dne 1. 7. 2021 soud zjistil, že tímto dopisem žalobce sdělil žalované, že se i nadále považuje za jejího zaměstnance, má zájem vykonávat sjednanou práci a v případě nedostatku zájmu o další zaměstnání žalobce z její strany ji vyzval k řádnému vypovězení pracovní smlouvy. Žalovaná na to reagovala sdělením, že pracovní poměr žalobce byl řádně a zcela v souladu s obecně závaznými právními předpisy platně a účinně ukončen, domněnka žalobce je tedy chybná a tímto považuje věc za ukončenou. 7. Ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že žalobce byl veden v registru pojištěnců jako zaměstnanec u žalované v období od 1. 4. 2020 do 17. 7. 2020. 8. Z listiny označené jako zrušení pracovního poměru ve zkušební době soud zjistil, že je datována 8. 7. 2020 a žalovaná v ní žalobci sděluje, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2020 je u ní zaměstnán jako řidič nákladního automobilu, že byla sjednána zkušební doba, která dosud neskončila a v souladu s § 66 zákoníku práce pracovní poměr tímto ruší ve zkušební době s tím, že pracovní poměr skončí dnem doručení tohoto zrušení pracovního poměru. Listina je podepsána jednateli žalované a obsahuje ručně psaný dovětek, že dne 17. 7. 2020 žalobce odmítnul v kanceláři žalované v [část obce] tento dopis převzít, ke kterému jsou připojeny podpisy J. [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka]. 9. Z ručně psané listiny ze dne 31. 5. 2021 bylo zjištěno, že dne 31. 5. 2021 žalovaná v této listině potvrdila převzetí tankovací a vstupní karty do areálu [právnická osoba] od žalobce. 10. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], zaměstnankyně žalované na pozici referentka dopravy, soud zjistil, že ze své pozice vyřizovala administrativní práce týkající se řidičů, při nástupu žalobce do zaměstnání od něj přebírala vstupní dokumentaci, dostal od ní pracovní smlouvu. Následně byla svým vedoucím, manažerem dopravy, panem [celé jméno svědka], pověřena tím, aby žalobci předala ukončení jeho pracovního poměru. Žalovaná nebyla s žalobcem spokojená, proto se rozhodla ukončit jeho pracovní poměr ještě ve zkušební době. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od půlky června a nebylo možné jej kontaktovat, dostala za úkol předat mu ukončení pracovního poměru při první příležitosti kontaktu s žalobcem. K předání ukončení pracovního poměru došlo dne 17. 7. 2020. Toho dne si žalobce přišel do kanceláře do sídla žalované vyzvednout stravenky, v ten moment kdy mu do okýnka předávala stravenky, mu současně předložila nachystané ukončení pracovního poměru, listinu mu předložila bez obálky, tedy žalobce viděl a přečetl si, o co se jedná. Přitom svědkyni sdělil, že toto si odmítá převzít. Byl u toho dále v kanceláři přítomen pan [celé jméno svědka], který to celé slyšel. Následně na dotčenou listinu dopsala, že toho dne si pan žalobce tuto listinu odmítl v kanceláři převzít, a podepsala ji. Žalobce si vzal pouze stravenky, listinu obsahující ukončení pracovního poměru v kanceláři nechal s tím, že tuto si nepřevezme a odešel. 11. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], zaměstnance žalované na pozici vedoucí dopravy, soud zjistil, že v rámci jím zastávané vedoucí pozice zajišťuje kompletní dopravu pro žalovanou, má pod sebou dispečery, administrativu a v r. 2020 do jeho kompetencí spadal i nábor řidičů. Před koncem zkušební doby žalobce se žalovaná rozhodla ukončit pracovní poměr s žalobcem ve zkušební době a to z důvodu nespokojenosti se žalobcem odváděnou prací. Na práci žalobce nebyly dobré reference od dispečerů, ze strany žalobce docházelo k poškozování zboží, hlavním problémem však bylo, že žalobce nedojížděl včas k zákazníkům, což bylo u jeho pracovní pozice klíčové. Rozhodnutí o ukončení pracovního poměru s žalobcem učinil svědek sám na doporučení dispečerů, toto dále komunikoval vedení žalované, která následně připravila potřebnou dokumentaci. Svědek žalobci oznámil nejprve ústně při osobním kontaktu někdy v půlce června, že s ním žalovaná nadále nebude pokračovat v pracovním poměru a že tedy dojde k ukončení ve zkušební době. Následně žalobce nastoupil na neschopenku s tím, že v době pracovní neschopnosti nemůže nic přijímat. Následně došlo k vypracování písemného ukončení pracovního poměru, které měli nachystané na kanceláři s tím, že po uplynutí prvních 14-ti dnů dočasné pracovní neschopnosti žalobce mu toto doručí při první příležitosti, kdy se žalobce do kanceláře dostaví. V mezidobí s žalobcem opakovaně o této situaci hovořil telefonicky, nicméně žalobce stále opakoval, že v době pracovní neschopnosti si nic přebírat nemůže. K předání listiny obsahující ukončení pracovního poměru došlo dne 17. 7. 2020 přímo v kanceláři v sídle žalované, listinu žalobci předávala paní [celé jméno svědkyně], když si žalobce toho dne přišel vyzvednout stravenky. Svědek byl tomuto přítomen, jelikož se zrovna nacházel v kanceláři, paní [celé jméno svědkyně] jej oslovila s tím, že si žalobce odmítl listinu převzít, proto na listinu učinili dovětek o odmítnutí převzetí a tento spolu s paní [celé jméno svědkyně] oba podepsali. Následně o 4 dny později pak žalobci na jeho kontaktní email, který sám žalobce uvedl ve vstupním dotazníku a prostřednictvím kterého s žalobcem komunikovali ohledně směn, svědek poslal informaci o tom, že i když odmítl ukončení pracovního poměru převzít, dnem 17. 7. 2020 jeho pracovní poměr skončil a žalobce dále požádal, aby odevzdal čip