29 C 169/2022-61 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] po žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí byla poskytnuta zápůjčka ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne [datum]. Žalovaná zápůjčku nesplatila. Popsaná pohledávka vznikla společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“), na žalobkyni byla postoupena. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala. 3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalobkyně ani žalovaná nevyjádřily, přičemž byly rovněž poučeni o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 4. Ve věci je mezinárodní prvek spočívající v sídle žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů Kyperské republiky a se sídlem v Kyperské republice. Podle ustanovení čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Vzhledem k tomu, že žalovaná má trvalý pobyt v obvodu působnosti zdejšího soudu, má tento soud pravomoc spor projednat a rozhodnout. Uzavřená smlouva byla posuzována dle českého práva, jelikož dle ustanovení čl. 6 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 se český spotřebitel nemůže volbou práva vzdát ochrany, které mu poskytují kogentní normy českého práva. 5. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 6. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Společnost [anonymizováno] a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení mimo jiné nyní žalované pohledávky. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Společnost [anonymizováno] uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve znění smluvních podmínek účinných od [datum], na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky (v souhrnné výši 3 990 Kč) věřiteli do [datum]. Žalovaná byla vyzvána k plnění dopisem ze dne [datum], dosud nic neuhradila. 7. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla. 9. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu. 10. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 15. Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 16. Soud po právním posouzení věci dospěl k tomuto právnímu závěru: Předmětná pohledávka byla na žalobkyni řádně postoupena. Jednáním [právnická osoba] a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, neboť společnost převzala závazek poskytnout žalované finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s poplatky (které však žalobkyně nepožaduje) splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle občanského zákoníku, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o zápůjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaná) dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou platnou smlouvu o zápůjčce a poskytla žalované finanční prostředky ve sjednané výši. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté finanční prostředky žalobkyni zcela splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou. Dále soud žalobkyni přiznal i požadovaný úrok z prodlení, který považuje za souladný s právními předpisy a skutkovými zjištěními. Lhůtu k plnění určil soud jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná a přísluší jí tak právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměnu za právní zastoupení. Dle § 14b odst. 1 písm. c) bod. 1 advokátního tarifu náleží odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náleží paušální náhrada za tři úkony ve výši 3 x 100 Kč. Jelikož advokátka žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, náleží jí ještě náhrada daně z přidané hodnoty (21% z odměny), tj. 189 Kč Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platebním místem je právní zástupkyně žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.