29 C 186/2022-75 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum], ve znění vyjádření a opravy ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 426 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pohledávku za žalovaným nabyla od společnosti [právnická osoba], [IČO], která jako věřitel uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr původně ve výši 2 000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 426 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 24 426 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 426 Kč nejpozději splatných dne [datum], to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání vyslovila souhlas. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba], [IČO], jako věřitel uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil původní věřitel úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Na základě této smlouvy o úvěru poskytl původní věřitel žalovanému úvěr původně ve výši 2 000 Kč, přičemž žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum] / Smlouva o úvěru [číslo] v podobě k datu [datum], [datum], [datum] a [datum] Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 426 Kč. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [datum] převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet], který je totožný s účtem, z něhož byla převedena platba registračního poplatku ve výši 0,1 Kč již [datum] /výpis z bankovního účtu původního věřitele za měsíc listopad 2018 Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalovanému poskytnut, a to postupnými platbami ve výši 5 200 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum] a 800 Kč dne [datum] z bankovního účtu původního věřitele za měsíce květen a červen 2021 Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem, když úvěr nebyl žalovaným do dne podání žaloby vrácen, a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Oznámení o postoupení pohledávky bylo ve vztahu k žalovanému učiněno dne [datum]. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum] / Smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku osvědčujícího odeslání zásilky dne [datum] 5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 11. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. 12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k právnímu závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což poté splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným poplatkem 4 426 Kč, avšak úvěr řádně nesplácel. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky ve výši 24 426 Kč a zákonného úroku z prodlení tak soud shledal důvodným. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obecná třídenní. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 2 420 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady ří