13 C 164/2022-182 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u soudu dne 31. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že předchůdce žalobce - [právnická osoba], a.s., jejíž obchodní jmění přešlo na žalobce v důsledku fúze, žalovanému na základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 11. 12. 2014 (dále též jen„ úvěrová smlouva“) a všeobecných obchodních podmínek poskytl revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni 3. 6. 2019 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 310 722,66 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení, kdy čerpání úvěru (tzv. Komfort čerpání) souhrnně evidovaného na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 %. V souladu s úvěrovou smlouvou byl žalovaný povinen hradit v rámci pravidelných splátek rovněž pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Čerpání úvěru (tzv. Extra čerpání) evidované na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal uhradit 24 splátkami ve výši 316 Kč, roční úroková sazba činila 0 %. Žalobce byl v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami oprávněn požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly žalovaným hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 17. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostál, když se ocitl v prodlení se splacením měsíčních splátek v období od [číslo] - 2/ 2022. Dne 18. 1. 2022, před tím, než se úvěr stal v důsledku prodlení žalovaného splatným, vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný v této lhůtě dlužnou splátku neuhradil. Dopisem ze dne 24. 2. 2022 žalobce v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného ke splnění dluhu. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne 31. 3. 2022 a dluh žalovaného ve výši 63 515,91 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužnou částku ke dni splatnosti dluhu tvoří součet následujících položek: jistina 54 814,58 Kč, úroky 6 405,70 Kč (představuje úrok, který měl být žalovaným uhrazen v rámci plateb běžných měsíčních splátek v období [číslo] do 2/ 2022, se kterými se však ocitl v prolení), pojistné 830,96 Kč (představuje pojistné, které mělo být žalovaným uhrazeno v předepsaných splátkách od [číslo] do 2/ 2022), náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínky 700 Kč (částka 100 Kč za zaslanou upomínku účtována dne 17. 9. 2021 a částka 600 Kč náklady vymáhacího procesu účtována 1. 10. 2021, účtované dle Sazebníku platného v době čerpání, přičemž o sazebníku platném od 11. 3. 2020 byl žalovaný informován elektronicky v lednu 2020), smluvní pokuta za prodlení 764,67 Kč. Tuto žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (0,1 % denně ze součtu dlužných měsíčních splátek). Celková dlužná částka úvěru ke dni zesplatnění činila 63 515,91 Kč. Do data odstoupení od úvěrové smlouvy žalovaný uhradil částku ve výši 359 152,16 Kč, z toho na jistinu 255 908,08 Kč, na smluvní úrok 85 638,94 Kč, na pojištění 12 024,91 Kč, na poplatky 4 000 Kč a na pokutách 10 580,23 Kč. Po odstoupení od úvěrové smlouvy žalovaný uhradil částku 10 000 Kč, a to dne 2. 3. 2022 částku 2 500 Kč a dne 29. 3. 2022 částku 7 500 Kč, která byla přednostně započtena na jistinu úvěru. Znovu vyzval žalobce žalovaného ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2022. Žalovaný však ničeho neuhradil. Usnesením soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získal informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet a označil důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Podáním doručeným soudu dne 8. 12. 2022 žalobce reagoval na výzvu soudu a doplnil, že žalovaný v úvěrové smlouvě uvedl, že pracuje pro [právnická osoba]. Jako svůj příjem uvedl částku 14 000 Kč a ostatní příjmy uvedl částkou 1 000 Kč, na náklady na bydlení uvedl částku 5 000 Kč, ostatní pravidelné náklady a ostatní finanční závazky uvedl částkou 342 Kč. Žalovaný do smlouvy uvedl, že je svobodný a bezdětný a že bydlí v nájmu. Žalobce dále tvrdil, že příjem deklarovaný žalovaným byl ověřen proti tabulce předpokládaných příjmů a nebyla zjištěna nekonzistence. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného posoudil schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů, a také na základě způsobu plnění jeho dosavadních dluhů (dotazy do interního expertního sytému a registrů [příjmení], [spisová značka]). Nadto využil interní expertní systém pro podporu rozhodování a skóringový model, zohledňující jak finanční situaci žadatele včetně míry jeho zadlužení, tak relevantní sociodemografické parametry. 2. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalovanému, s ohledem na skutečnost, že jeho pobyt není znám, ustanoven dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) opatrovník pro toto řízení JUDr. [jméno] [příjmení], advokát [adresa]. 3. Opatrovník žalovaného ve vyjádření k žalobě ze dne 29. 6. 2022 uvedl, že s ohledem na nemožnost získat jakékoliv relevantní informace přímo od žalovaného, nemá k dispozici informaci, zda úvěrovou smlouvou ze dne 11. 12. 2014 skutečně uzavřel. Dále uvedl, že v případě že by bylo prokázáno, že žalovaný úvěrovou smlouvu skutečně uzavřel, je třeba namítnout, že žalobce ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, což má zásadní význam pro posouzení platnosti úvěrové smlouvy. Dále namítal, že smluvní pokuta (ve výši 8 % a ve výši 0,1 %) je nepřiměřeně vysoká a že část uplatněného nároku vůči žalovanému má vycházet nikoliv přímo z uzavřené úvěrové smlouvy, nýbrž ze sazebníků žalobce, přičemž žalobce dle jeho názoru neprokázal, že se sazebníky staly součástí úvěrové smlouvy. 4. Na to žalobce reagoval podáním ze dne 10. 7. 2023, v němž uvedl, že žalovaný po dobu smluvního vztahu s žalobcem komunikoval jak telefonicky, tak elektronicky, a to dne 3. 3. 2022, 4. 3. 2022 a 7. 3. 2022, kdy měl žalovaný zájem, po odstoupení od úvěrové smlouvy, dále hradit svůj závazek v měsíčních splátkách, svému závazku však nedostál, a že žalovaný taktéž telefonicky kontaktoval soud s nabídkou možnosti úhrady dluhu v měsíčních splátkách. Dále uvedl, že po žalovaném požadoval smluvní pokutu pouze ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužných splátek, což je zřejmé z doloženého výpisu z úvěrového účtu, a že sazebníky pro úvěry jsou veřejně dostupné na www. stránkách žalobce v sekci Dokumenty, přičemž o sazebníku pro úvěry platném od 11. 3. 2020 byl žalovaný informován elektronicky v lednu 2020. 5. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný sídlem žalobce, který je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů Francouzské republiky, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Za situace, kdy Česká republika i Francie jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný má v působnosti Okresního soudu v Olomouci bydliště, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť při absenci dvoustranné či vícestranné mezinárodní smlouvy upravující vztahy mezi Českou republikou a Francií, je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem, bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobcem tvrzené nároky vznikly na základě úvěrové smlouvy uzavřené dle českého práva, na území ČR a samotná změna v osobě věřitele nemá za následek změnu rozhodného, práva, když taková skutečnost nevyplývá ostatně ani z vůle smluvních stran. 6. Skutková zjištění soudu 7. Z vý