13 C 63/2019-257 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 175 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně zapůjčila dne 11. 3. 2016 žalované na žádost pana [jméno] [příjmení], jednatele a společníka žalované, finanční prostředky v celkové výši 279 000 Kč na zakoupení vozidla Škoda Octavia [registrační značka] modré barvy. [ulice] prostředky za žalovanou žalobkyně uhradila prodávajícímu ze svého účtu č. [bankovní účet] dne 11. 3. 2016 na účet určený kupující. Na základě této platby se žalovaná stala vlastníkem shora označeného motorového vozidla. Žalovaná se zavázala žalobkyni finanční prostředky poskytnuté na nákup vozidla vrátit ve lhůtě do čtvrt roku, tj. do 11. 6. 2016, uhradila však dne 21. 5. 2016 na výše uvedený účet žalobkyně částku 50 000 Kč a po opakovaných urgencí žalobkyně dne 21. 9. 2016 částku ve výši 54 000 Kč. Na další opakované výzvy žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě písemně vyjádřila v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu, když uvedla, že nárok žalobkyně neuznává a to ani částečně. Uváděla, že skutková tvrzení žaloby jsou kusá a neúplná. Nelze zjistit, za jakých okolností mělo dojít dne 11. 3. 2016 k uzavření jakéhokoliv smluvního vztahu, nelze zjistit, jaká ujednání smluvní strany mezi sebou uzavřely, zda se jednalo o písemný či ústní smluvní vztah. Pokud by žalovaná skutečně dlužila 155 000 Kč, nepochybně by žalobkyně nevyčkávala s podáním žaloby do 4. 3. 2019 s tvrzením, že k zapůjčení dlužné částky došlo již 11. 3. 2013. Dále své vyjádření doplnila v podání ze dne 11. 12. 2019, kdy uvedla, že žalovaná se na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2019 stala věřitelem žalobkyně, když se jedná o částku 175 000 Kč. Žalovaná sdělovala, že postupitel Mgr. [příjmení] [příjmení] uplatnil jako věřitel proti žalobkyni jako dlužníkovi dopisem ze dne 15. 7. 2019 nárok na vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 280 5002 Kč, které spočívá v užívání luxusního bytu ze strany žalobkyně, který se nachází ve třetím NP domu [adresa], ulice [ulice], č. or. 11 v [obec], kdy za užívání tohoto bytu žalobkyně neplatí věřiteli Mgr. [jméno] [příjmení] ani korunu. Dopisem ze dne 9. 10. 2019 oznámil věřitel Mgr. [příjmení] [příjmení] prostřednictvím svého právního zástupce žalobkyni postoupení v části pohledávky ve výši 175 000 Kč. Toto oznámení vzala žalobkyně na vědomí nejpozději 21. 10. 2019, když dopisem z téhož dne oznámila, že jakýkoli závazek vůči věřiteli Mgr. [jméno] [příjmení] odmítá. Protože žalovaná jako postupník má vůči žalobkyni pohledávku ve výši 175 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, žalobkyně za užívání výše uvedeného bytu, když za užívání tohoto bytu žalobkyně nikomu neplatí, uplatňuje žalovaná proti nároku žalobkyně jako obranu částku 175 000 Kč. Žalovaná tvrdila, že uplatnění obrany v žádném případě neznamená, že by žalovanou pohledávku žalovaná jakkoli uznala. Dále doplnila tvrzení ohledně obrany žalovaná a to do protokolu u jednání dne 22. 8. 2022, kdy uvedla, že obrana žalované je stanovena jako bezdůvodné obohacení za užívání bytu za období od 1. 4. 2018 do 11. 1. 2019, tedy za 9 měsíců a 11 dní. V rámci smíru bylo řešeno období od 12. 1. 2019 do 30. 4. 2020. 3. Žalobkyně se k těmto tvrzením vyjádřila ve vztahu k závazku mezi žalobkyní a žalovanou, tvrdila, že o tom svědčí i to, že sama žalovaná následně dne 21. 6. 2016 zaplatila částku 50 000 Kč a dne 21. 9. 2016 vložila hotovostí částku 54 000 Kč, to vše ve prospěch bankovního účtu žalobkyně, když tímto svým jednáním svůj závazek vůči žalobkyni uznala co do důvodu, co do výše. Uváděla, že si je vědoma své situace, kdy je pro ni obtížné zejména prokázat sjednanou splatnost zápůjčky, když tato zapůjčila své peníze žalované důvěřujíc jejímu jednateli. V případě, že by v tomto směru neunesla důkazní břemeno, závazek měl být podle výzvy splněn nejpozději v dodatečné lhůtě do 28. 2. 2019, což nebyl. Činila spornou pohledávku, kterou žalované postoupil pan [příjmení], když žalobkyně tvrdila, že bytová jednotka byla až do podzimu 2019 užívána rovněž panem [příjmení]. Dále žalobkyně vznesla námitku promlčení, když až u jednání byla vymezena žalovanou doba, za kterou je tvrzená pohledávka uplatňována, když tvrdila, že je přesvědčena, že jakékoli podání, které nevymezuje samotnou pohledávku a to jak do její výše právního titulu či jejího časového vymezení, nemůže mít účinky na běh promlčení lhůty. Dále žalobkyně namítala aktivní legitimaci žalované uplatňovat pohledávky, které měly být postoupeny ze strany pana [příjmení] na žalovanou a to z důvodu neurčitosti postupní smlouvy a také dopisů, kterými měla být žalobkyně o této skutečnosti vyrozuměna, když nedošlo nikdy k postoupení tvrzených pohledávek pana [příjmení] na žalovanou. Z výslechu pana [příjmení] je patrné, že tento neumí určit období, na základě kterého tvrzená pohledávka měla vzniknout, a tedy samotné postoupení je vadný úkon, který nemůže mít žádné právní následky. 4. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno z výpisu z obchodního rejstříku žalované, že jednatelem žalované je Mgr. [příjmení] [příjmení] stejně tak společníkem žalované. Z výzvy k platbě bylo prokázáno, že autosalon [příjmení] vyzýval žalovanou k úhradě platby 279 000 Kč a to výzvou ze dne 10. 3. 2016 splatnou 20. 3. 2016, kterou fakturoval zálohově žalované za Škodu Octavia 1,2 č. karoserie TMBAA7NE8F0017006, [registrační značka], barva modrá, uvedení do provozu 7/ 2014. Z výpisu účtu žalobkyně bylo prokázáno, že z jejího účtu byla dne 11. 3. 2016 uhrazena na účet autosalonu [příjmení] částka 279 000 Kč, když účet odpovídá výzvě k platbě. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 21. 6. byla na tento účet žalobkyně zaslána částka ze strany žalované 50 000 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně z 21. 9. 2016 bylo zjištěno, že na tento účet byl proveden vklad hotovosti v částce 54 000 Kč s popisem„ [příjmení] auto“. Z výzvy k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínky ze dne 19. 2. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě částky 175 000 Kč nejpozději do 28. 2. 2019. Z podacího lístku pak bylo zjištěno, že výzva byla předána na poštu 20. 2. 2019. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2019 uzavřené mezi Mgr. [jméno] [příjmení] jako postupitelem a žalovanou zastoupenou Mgr. [jméno] [příjmení] jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky ve výši 175 000 Kč s tím, že postupitel zde prohlašoval, že je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] která se skládá ze čtyř pokojů, kuchyně a příslušenství ve 3 NP na adrese v [obec] [ulice a číslo], zapsáno na [list vlastnictví] v kat. úz. [část obce], obec Olomouc. Předmětnou bytovou jednotku užívá od 1. 4. 2018 bez právního důvodu žalobkyně. Postupitel vyzval dne 15. 7. 2019 žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení za užívání uvedené bytové jednotky bez právního důvodu za období od 1. 4. 2018 do 30. 6. 2019, tedy za 15 měsíců v celkové výši 280 500 Kč, když předpokládané měsíční nájemné činilo podle odborného stanoviska nejméně 18 700 Kč měsíčně. Žalobkyně odmítla cokoliv zaplatit. Na základě této smlouvy postupitel postoupil postupníkovi část výše uvedené pohledávky a to ve výši 175 000 Kč. Z oznámení postupitele dlužníkovi o postoupení části pohledávky ze dne 9. 10. 2019 bylo prokázáno, že zástupce žalované oznamoval žalobkyni postoupení části pohledávky. Z reakce žalobkyně na toto postoupení ze dne 21. 10. 2019 bylo zjištěno, že oznámení považuje za zcela bezpředmětné, když vůči Mgr. [jméno] [příjmení] nemá žádný závazek. Byt jí měl být a dětem poskytnut k bezplatnému bydlení ze strany Mgr. [příjmení]. Z výzvy ze dne 15. 7. 2019 pak bylo prokázáno, že zástupce Mgr. [příjmení] vyzýval žalobkyni o úhradu bezdůvodného obohacení od 1. 4. 2018 do 30. 6. 2019 za 15 měsíců po 18 700 Kč měsíčně, částku 280 500 Kč s tím, že žádal, aby byla tato částka uhrazena k rukám klienta nejpozději do 7 dnů po odeslání dopisu. Z dopisu žalobkyně ze dne 5. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně uváděla, že není pravdou, že by panu [příjmení] něco dlužila. Dále se vyjadřovala k situaci v soužití s panem [příjmení], když uváděla, že nájemné také nehradila z toho důvodu, že byt, který po celou dobu užívali, patřil rodičům pana [příjmení], kteří ho neměli v úmyslu převést na něho s ohledem na chování syna. V době, kdy jej pan [příjmení] zdědil a následně odešel za svou stávající manželkou, byl to on, kdo výslovně opakovaně prohlašoval, že byt jim poskytne k bezplatnému bydlení. O tom hovořil i před soudem a tento příslib byl zohledněn i ve výši výživného, když přímo v rozsudku byla vyčíslena i částka ve výši 6 500 Kč pro každou z děvčat jako plnění nad rámec výživného – poskytnutí bydlení. 6. Z potvrzení o vedení účtu ze dne 7. 12. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně má u [právnická osoba] účet [číslo] od 4. 10. 1999. Z výpisu z účtu žalobkyně za období od 1. 1. 2012 do 30. 9. 2016 byly prokázány příjmy a výdaje žalobkyně za toto rozhodné období, když zejmén