18 C 16/2023-64 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 20. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 952,72 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je na základě sdělení notářky v [obec], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 4. 12. 2022, sp.zn. [spisová značka], jediným zákonným dědicem zůstavitelem, [jméno] [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], který zemřel dne [datum] a odpovídá tak za pasiva dědictví v plné výši. Žalobkyně uzavřela se zůstavitelem dne 21. 8. 2018 smlouvu [číslo], na základě níž byl zůstaviteli poskytnutý spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 60 000 Kč. Zůstavitel, který nabyl pohledávku dne 4. 5. 2022, se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních anuitních splátkách. Zůstavitel svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, banka využila svého zákonného práva a dlužnou částku vzniklou z předmětné Smlouvy [číslo] prohlásila za splatnou. Zůstavitel svoji povinnost nesplnil a svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný je na základě sdělení notářky v [obec], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 4. 12. 2022, sp.zn. [spisová značka], jediným zákonným dědicem zůstavitelem, [jméno] [celé jméno žalovaného], [rodné číslo] který zemřel dne 6. 6. 2021 a odpovídá tak za pasiva dědictví v plné výši (sdělením notářky ze dne 4. 5. 2022). Žalobkyně uzavřela se zůstavitelem dne 21. 8. 2018 smlouvu [číslo], na základě níž byl zůstaviteli poskytnutý spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 60 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky, jež zůstavitel obdržel před uzavřením Smlouvy a svým podpisem stvrdil, že byl s Podmínkami seznámen a srozuměn. Na základě předmětné Smlouvy byl žalovanému poskytnut na bankovní účet [číslo] spotřebitelský úvěr, a to prostřednictvím bezhotovostního převodu finančních prostředků v plné výši úvěrového limitu. Zůstavitel, který nabyl pohledávku dne 4. 5. 2022, se zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to jak jistinu úvěru, tak současně úroky a poplatky dle Smlouvy, v měsíčních anuitních splátkách, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla Smlouva uzavřena, přičemž výše anuitní splátky závisela na průběhu splácení. Strany si dále sjednaly úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 10,9 % ročně. Při schvalování úvěru vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla (Smlouvou [číslo], Podmínkami, Sazebníkem, Schvalovací protokol, Protokol z [anonymizováno]). Zůstavitel svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, z tohoto důvodu banka využila svého zákonného práva a dlužnou částku vzniklou z předmětné Smlouvy [číslo] prohlásila za splatnou dopisem odeslaným doporučenou poštou. Zůstavitel žalobkyni dluží částku ve výši 23 100,68 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 22 952,72 Kč, smluvním úrokem zkapitalizovaným ke dni 19. 12. 2022 na částku 147,96 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 22 952,72 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 22 952,72 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení (Výpisem z úvěrového účtu [číslo] Oznámením o splatnosti úvěru, poštovní doručenkou, Podmínkami, Sazebníkem). Zůstavitel svoji povinnost nesplnil a svůj dluh neuhradil. Neučinil tak poté, co jej žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu (Předžalobní výzvou a poštovním archem). 4. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle ust. § 1968 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. 10. Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud dovozuje, že jednáním účastníků došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru ve smyslu výše cit. ustanovení § 2 395 a násl. občanského zákoníku, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků v celkové výši 60 000 Kč a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit ve sjednaných pravidelných splátkách a zaplatit sjednaný obchodní úrok. Vzhledem k prodlení žalovaného se splácením splátek úvěru žalobkyně přistoupila ke kapitalizaci (sesplatnění) úvěru a žalovaný byl povinen uhradit jednorázově úvěrovému věřiteli celý poskytnutý úvěr spolu s dohodnutými obchodními úroky a poplatky. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně učiněná v průběhu řízení co do průběhu splácení úvěru a s ohledem na nastavení povinnosti plnění žalovaným výši žalobního nároku, když dospěl po matematickém propočtu k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. V daném řízení bylo na žalovaném, aby soudu tvrdil a případně označil důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni na čerpaný úvěr další (vyšší) částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradil. Žalovaný takto nepostupoval, nárok žalobkyně na úhradu úvěrové jistiny, poplatků a obchodního úroku tedy soud shledává důvodným. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat (resp. toto vůbec netvrdil) splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní, a to včetně zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku, jejichž výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.