18 C 280/2023-52 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 10. 5. 2023 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 845 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 1. 7. 2022 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr do výše 13 000 Kč s možností postupného čerpání, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč ve výši a poplatkem za služku„ Presto“ ve výši 165 Kč, a to nejpozději do 31. 7. 2022. Úvěr ve výši 13 000 Kč byl dle žalobkyně žalované vyplacen na její bankovní účet dne 1. 7. 2022. Žalovaná však na daný úvěr neuhradila ničeho a dne 1. 8. 2022 se dostala do prodlení. Žalobkyně po žalované dále požaduje uhrazení smluvní pokuty ve sjednané výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to za prvních 90 dnů prodlení žalované, celkem tedy částky 1 170 Kč. Žalovaná na žalovanou pohledávku neuhradila ničeho, a to přesto, že jí žalobkyně dne 13. 3. 2023 zaslala předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalobkyně ani žalovaná nevyjádřily, přičemž byly rovněž poučeny o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., a proto má soud za to, že žalobkyně i žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o.s.ř. bez jednání. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění: 3. Dne 1. 7. 2022 uzavřela žalovaná se žalobkyní Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala umožnit žalované finanční prostředky do výše 13 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala žalobkyni čerpanou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč a poplatkem za služku„ Presto“ ve výši 165 Kč, a to nejpozději do 31. 7. 2022. Tento úvěr byl sjednán jako bezúročný a sazba RPSN ze smlouvy činí 1 732,08 %. Pro případ prodlení žalované se splacením úvěru si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. (Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 1. 7. 2022, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně platné od 1. 8. 2020, Sazebník žalobkyně platný od 1. 12. 2021, Informace o spotřebitelském úvěru). Před uzavřením Smlouvy o úvěru ověřila žalobkyně totožnost žalované prostřednictvím bankovní identity (Autorizace ověření totožnosti) a rovněž posoudila, že žalovaná je úvěruschopná (Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]), když ověřila měsíční příjem žalované (Identifikované příjmy) a další rozhodné údaje o žalované (BankID výpis). Dne 1. 7. 2022 vyplatila žalobkyně na bankovní účet žalované částku 13 000 Kč (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli), avšak žalované poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednanými poplatky ve lhůtě splatnosti neuhradila (žalovaná netvrdila opak). Právní zástupce žalobkyně odeslal žalované dne 13. 3. 2023 předžalobní výzvu (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 3. 2023 a podací arch České pošty z téhož dne se zásilkou RR2707545680F). Na základě výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně se žalovanou uzavřely Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, které se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč a poplatkem za služku„ Presto“ ve výši 165 Kč, a to nejpozději do 31. 7. 2022, což neučinila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy, přičemž pro případ prodlení žalované se splacením úvěru si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky od prvního dne prodlení do zaplacení. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle ustanovení § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 12. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Žalobkyni se dále v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. 16. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou platnou smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o. z. a následně žalované umožnila čerpat finanční prostředky v ujednané výši. Pokud se týká právního posouzení, soud uzavírá, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků žalované a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednanými poplatky. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovanou výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, když dospěl po matematickém propočtu – vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy – k závěru, že žalobn