20 C 275/2023-50 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 23 514 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 5. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 24 600 Kč do 3. 8. 2021. Žalovaný peněžní částku ve sjednané lhůtě splatnosti nevrátil a věřiteli tak vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Předmětem řízení je dlužná jistina ve výši 20 000 Kč, dlužný úrok ve výši 4 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 080 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 4. 8. 2021 do 5. 1. 2022) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o úvěru a z výpisu z účtu, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 25. 5. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 24 600 Kč do 3. 8. 2021. 5. Z výpisu z účtu, že úvěr ve výši 20 000 Kč byl věřitelem poskytnut na účet žalovaného č. [bankovní účet]. 6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu, ze seznamu postoupených pohledávek a ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek, že pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, žalovanému toto bylo oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022 odeslaným doporučeně dne 6. 6. 2022. 7. Z předžalobní výzvy právního zástupce ze dne 2. 6. 2022 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 9. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 25. 5. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 24 600 Kč do 3. 8. 2021. Žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti ani částečně nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, žalovanému toto bylo oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022 odeslaným doporučeně dne 6. 6. 2022. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 20 000 Kč, dlužný úrok ve výši 4 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 080 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 4. 8. 2021 do 5. 1. 2022) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. 10. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 12. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 13. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 14. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 15. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 17. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 20. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka. 21. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. 22. Pokud má b